7 C 265/2021 — Okresní soud Praha-západ

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ke dni [datum]. Žalovaný uhradil před podáním žaloby dne [datum] částku ve výši [částka], která byla umořena na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále pak na zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka] a na jistinu úvěru ve výši [částka]. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající z jistiny úvěru v celkové výši [částka], jakož i zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ke dni [datum] ve výši [částka]. Žalovaný byl vyzýván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, přesto však žalobkyni dlužnou částku neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Zhodnocením předložených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splatit úvěr ke dni [datum] (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] faktura). Žalovaný porušil svou povinnost splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky (důkaz: výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence). 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Mezi žalovaným a žalobkyní tedy byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. obč. zák. Žalovaný porušil ustanovení Smlouvy tím, že žalobkyni neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nárok žalobkyně vylučovaly. Žalovaný neměl k jeho vzniku žádné výhrady, v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil nad rámec tvrzení žalobkyně nebo že by žalovaný nárok zanikl, byť jen zčásti, jinak. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni dlužnou částku spolu s úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátem (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce [částka] za každý z těchto tří úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).