7 C 54/2020 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a nahradit náklady soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, pozemku parc. [číslo] vodní plocha (koryto vodního toku přirozené nebo upravené) a pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, vše v k. ú. [část obce], obci [obec], o celkové výměře 9 519 m2, zapsané na [list vlastnictví] (dále jen„ pozemky“). Pozemky žalobce jsou dlouhodobě využívány žalovanou, a to bez právního důvodu, aniž by žalobci bylo ze strany žalované poskytnuto jakékoliv protiplnění. Žalovaná ve svém územním plánu vymezila pozemky jako veřejnou, rekreační, doprovodnou a rozptýlenou zeleň. Tím, že žalovaná rozhodla vymezit v územním plánu pozemky jako veřejnou zeleň, učinila z nich veřejné prostranství, které pak v souladu se zákonem podléhá veřejnému užívání obyvateli obce a je každému bez omezení přístupné. Tímto vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, a to na úkor žalobce, který je vlastníkem předmětných pozemků a který je v důsledku rozhodnutí obce rovněž ve svém vlastnickém právu významně omezen, když pozemky nemůže dle své vůle užívat, oplotit je, či jinak bránit obyvatelům obce ve vstupu na ně. Žalobce se tedy s odkazem na rozsudek [název soudu] ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. [spisová značka], domáhá vydání bezdůvodného obohacení, jež žalované vzniká na úkor vlastníka pozemků, které obec, resp. obyvatelé obce, užívají bez soukromoprávního titulu. Žalobce dále poukázal na ustanovení § 1038 občanského zákoníku, dle něhož je omezení nebo odejmutí vlastnického práva možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona, a pokud veřejný zájem nelze uspokojit jinak. Dle § 1039 občanského zákoníku je takové omezení dále možné jen s plnou náhradou, která se poskytuje v penězích, pokud se strany nedohodnou jinak. Dle znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., znalcem v oboru oceňování nemovitostí, činí místně obvyklé roční nájemné za 1 m2 pozemků (jako ucelený soubor) [částka]. Žalobce přitom požaduje uhrazení bezdůvodného obohacení v celkové výši [částka], která odpovídá výši místně obvyklého nájemného za období od [datum] do [datum] ([částka] * 9 519 m2 [číslo] dní * 1 159 dní). Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy, avšak žalovaná žalobci i přes tuto výzvu ničeho neuhradila. Žalobce nikdy nesouhlasil s tím, aby se z předmětných pozemků stala veřejná zeleň. Předmětem obecného užívání jsou celé předmětné pozemky, jsou užívány k rekreaci, k chůzi či jízdě. Vede tudy několik cest - účelových komunikací. Žalobce se sice vzniku komunikací bránil, ale nakonec byl nucen se s jejich existencí smířit. Žalobce opakovaně projevoval nesouhlas s aktuálním způsobem užití předmětných pozemků při každé změně vedení obce, chtěl docílit změny pozemků na stavební. Žalobce nemá způsob, jak užívání pozemků bránit, sám v místě nebydlí. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že předmětné pozemky vůbec nevyužívá. Pozemek parc. [číslo] je zanedbaným zarostlým pozemkem, přes který vede úzká pěšina, kterou si někteří lidé zkracují cestu místo toho, aby pozemek obešli. Toto však nelze považovat za užívání pozemku žalovanou, protože žalovaná neodpovídá za každého, kdo se rozhodne zkratku využít. Žalobce navíc nepodnikl žádné kroky k tomu, aby průchod přes svůj pozemek zakázal nebo jinak znemožnil. Pozemek parc. [číslo] je křovinami zcela zarostlým korytem potoka, je absurdní tvrdit, že žalovaná tento pozemek jakkoli užívá, jelikož to fakticky není možné. Žalovaná pak neužívá ani pozemek parc. [číslo]. Tvrzení žalobce o tom, že pozemky jsou veřejným prostranstvím, není pravdivé. Veřejné prostranství je definováno v § 34 zákona o obcích, přičemž se může nacházet jak na veřejném, tak i na soukromém pozemku. Základními definičními znaky veřejného prostranství jsou existence prostoru umožňujícího obecné užívání (zpravidla pro účely dopravy, setkávání lidí či rekreace) a prostoru z vlastní vůle vlastníka přístupného každému bez omezení (tzv. veřejné věnování). Předmětné pozemky však nemají žádný z uvedených zákonných znaků veřejného prostranství. Charakter pozemků to svou povahou vylučuje, protože jsou zarostlé křovinami, tvoří je vodní tok a jsou celkově neudržované. Pozemky žalobce jsou sice teoreticky přístupné, ale pouze proto, že se žalobce jako jejich vlastník o omezení přístupu nepostaral, což jde k jeho tíži. Není možné, aby každý, komu někdo projde přes pole či zahradu, prohlašoval, že se kvůli tomu jedná o veřejné prostranství, a požadoval proto po obci nájemné, jak to činí žalobce. Žalobce tvrdí, že pozemky jsou veřejným prostranstvím, protože jsou veřejnou zelení. Toto tvrzení však není pravdivé. Skutečnost, že pozemky žalobce jsou v územním plánu žalované zahrnuty pod bodem veřejná, rekreační, doprovodná a rozptýlená zeleň, v žádném případě neznamená, že pozemky jsou zelení veřejnou. Pozemky jsou dle své faktické povahy zelení rozptýlenou. Obec nemůže žádným svým rozhodnutím nově zřizovat veřejná prostranství na cizích pozemcích. Územní plán je nástroj, kterým lze – jak už jeho název nasvědčuje – veřejné prostranství do budoucna naplánovat, nelze je však na daném místě jako existující závazně deklarovat se všemi důsledky z toho plynoucími. [název soudu] ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], upozorňuje, že prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ex lege (tedy ze zákona). Příslušná obecně závazná vyhláška obce zakládající zpoplatnění vymezených veřejných prostranství tak jen deklaruje již existující stav. Vydání územního plánu žalovanou tedy nemělo a ani nemohlo mít za následek, že se z pozemků žalobce stalo veřejné prostranství. Žalovaná rozporovala znalecký posudek zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení], který předložila žalobkyně jako důkaz. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení části nároku požadovaného žalobou a rovněž namítla, že je jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, neboť je spekulativního charakteru. Na předmětných pozemcích se nenachází žádná komunikace, ani účelová komunikace, je tam vyšlapaná pěšina, po které si lidé zkracují cestu. 3. Ze shodného tvrzení obou účastníků řízení soud zjistil, že mezi nimi není sporu o tom, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. 4. Z informace o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] bylo zjištěno, že tyto pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-západ, na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a obec Psáry a jako výlučný vlastník těchto pozemků je v katastru nemovitostí zapsán žalobce. 5. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že se jedná o posudek vypracovaný dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., jehož zadavatelem je žalobce, přičemž předmětem znaleckého posudku je indikace místně obvyklého nájemného souboru pozemků p. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Psáry, okres [okres]. Znalec učinil závěr, že místně obvyklé roční nájemné za soubor pozemků činí [částka]. 6. Z výzvy k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínky ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení nájemného ve výši [částka], které odpovídá neuhrazenému nájemnému za poslední 3 roky, konkrétně za období od [datum] do [datum], a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy. 7. Z fotografií založených ve spisu a z provedeného místního šetření soud zjistil faktický stav předmětných pozemků. Bylo zjištěno, že na pozemku parc. [číslo] se nachází vyšlapaná pěšina vedoucí k lávce přes potok, pěšina vedoucí k potoku a ohnuté vrbě, pěšina vedoucí směrem k rybníku Lůžko a pěšina vedoucí směrem k pozemku [číslo], kde se mj. nachází tenisový kurt a hřiště, přičemž část tohoto pozemku je posekaná a část zarostlá. Bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] slouží jako koryto potoka a je těžko přístupný, neboť je zarostlý vegetací, a na většině pozemku [číslo] se nachází rybník Lůžko. Průchodu přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce se lze vyhnout užitím cest v obecním vlastnictví, přičemž chůze po cestách v obecním vlastnictví trvá necelých 10 minut. 8. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek bydlí v obci [obec], žalobce zná pouze z doslechu. Bydlí v domě na parcele [číslo] takže má docela přehled o louce na parc. [číslo]. Na tomto pozemku roste tráva, občas ji poseká pan [příjmení]. Na pozemek chodí občas občané se psem, ale spíše tudy jenom procházejí, jelikož tudy vede cestička. Projde tudy sem tam někdo. Když je akce na hřišti, tak někdo projde, pokud ne, tak po této cestičce skoro nikdo neprojde. [příjmení] projde 10 lidí za den. Co se týká pozemku parc. [číslo] ten již svědek ze svého domu nevidí, tudíž nemá přehled o tom, kdo tam chodí. Pokud jde o rybník Lůžko, tak tam chodil svědek jako dítě chytat ryby, dnes tam občas ně