8 C 213/2021-17 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se podanou žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci vedle půjčené částky poplatek ve výši [částka] a úrok ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc, nejvýše za tři měsíce. Žalovaný úvěr ve stanovené době neuhradil. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] převodem na bankovní účet. Žalovaný měl úvěr splácet způsobem stanoveným ve smlouvě, tedy úhradou alespoň jedné pětiny dlužné částky, minimálně [částka] měsíčně. Smlouva nebyla spotřebiteli – žalovanému – poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 obč. zák. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetel k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 110 odst. Zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná ČNB, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. V daném případě mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky formou úvěru ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena bez splnění podmínek uvedených v zákoně o spotřebitelském úvěru, když žalovanému nebyla poskytnuta v listinné podobě či na trvalém nosiči dat. V řízení bylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut, splaceno bylo celkem [částka], ze strany žalovaného nebyla prokázána žádná další úhrada. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci zbytek jistiny ve výši [částka] a dále repo sazbu platnou v den uzavření smlouvy; dále žalobci náleží zákonný úrok z prodlení. Ve zbytku bylo třeba žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla určena tak, aby mohl žalovaný své povinnosti reálně včas dostát. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, jak uvedeno ve výroku, když žalovaný měl o něco větší úspěch, ovšem žádné náklady mu v řízení nevznikly.