13 C 400/2020-1277 — Okresní soud Praha-západ

1. Rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo rozhodnuto výrokem II., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a dále částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla zamítnuta v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a to z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení na účet Okresního soudu Praha – západ (výrok V.). Konečně pak soud prvního stupně rozhodl výrokem VI., že žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši [částka] na účet Okresního soudu Praha - západ do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1186, bylo rozhodnuto, že výše nákladů řízení, které je podle výroku V. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, žalovaný povinen nahradit České republice na účet soudu prvního stupně, se stanovuje částkou [částka] s lhůtou k plnění do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] a dále za období od [datum] do [datum] s tvrzením, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hostivice, obec Hostivice (dále jen„ předmětný pozemek parc. [číslo]“), a dále pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Hostivice (dále jen„ ostatní předmětné pozemky v k. ú. [obec]“; spolu s předmětným pozemkem parc. [číslo] pak i„ předmětné pozemky v k. ú. [obec]“). Žalovaný má na těchto pozemcích bez právního důvodu uložený svůj materiál, a to hlínu a další materiál (dále jen„ deponie“), kterou lze považovat za nepovolenou skládku a kterou žalovaný zřídil v letech 1998 - 2003. Žalobkyni tak měl vzniknout nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] (tedy nikoliv i pozemku parc. [číslo]) v celkovém rozsahu [výměra], který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum], a dále v částce [částka] s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání předmětných pozemků v k. ú. [obec] (tedy i předmětného pozemku parc. [číslo]), v celkovém rozsahu [výměra], který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum]. Dále byl předmětem řízení nárok žalobkyně na náhradu škody s tvrzením, že žalobkyně vynaložila účelně náklady v celkové výši [částka] na zpracování geometrického zaměření nepovolené skládky, na zpracování geologického průzkumu a na zpracování studie odvozu zeminy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem deponie je (a rovněž byl v posuzovaném období) žalovaný, a na základě znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyhověl žalobě v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení co do částek [částka] a [částka] s příslušenstvím, uvedeným ve výroku II. napadeného rozsudku, a co do zbytku žalobu ohledně tohoto nároku zamítl. Nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] vyhověl plně s tím, že shledal splnění veškerých předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu. Věc pak právně posoudil jednak dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Pokud jde o podrobnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, odkazuje odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci a právní kvalifikaci, uvedené níže. 3. Proti výrokům I., II., IV. a V. tohoto rozsudku ve spojení s uvedeným samostatným usnesením, podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně se v napadeném rozhodnutí řídil především skutkovými zjištěními a právními závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací]. Potud není napadený rozsudek pro žalovaného překvapivý. Není však správný úsudek soudu prvního stupně, ani uvedeného odvolacího soudu, že žalovaný je vlastníkem materiálu, nacházejícího se na dotčených pozemcích a že žalovaný je původcem umístění tohoto materiálu na tyto pozemky s tím, že se na úkor žalobkyně tímto umístěním materiálu bezdůvodně obohacuje. Soud prvního stupně postupoval v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2019, č. j. [spisová značka], [číslo] – 921, pokud hodnotil jako platný převod materiálu ze [právnická osoba] co., s.r.o. na žalovaného, uskutečněný na základě kupní smlouvy ze dne [datum], ačkoliv předmětem převodu podle výslovného znění této smlouvy měl být také veškerý stavební materiál uložený na pozemku [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], když je přitom evidentní (s ohledem na závěr Krajského soudu v Praze o tom, že deponie materiálu tvoří jedinou věc), že již v době řečeného převodu se tato deponie materiálu nenacházela jen na pozemku PK 365, nýbrž také na okolních pozemcích. Pokud tedy Krajský soud v Praze ve svém shora citovaném rozsudku uzavřel, že kupní smlouva o převodu stavebního materiálu na pozemku [parcelní číslo] o kubatuře [anonymizována dvě slova] m3 ze žalovaného na [právnická osoba] a kupní smlouva o převodu tohoto materiálu ze [právnická osoba], s.r.o. na [právnická osoba] s.r.o., jsou smlouvami neplatnými, není žádný důvod, aby naproti tomu a v rozporu s takovým závěrem platila kupní smlouva ze dne [datum] o převodu uvedeného materiálu ze [právnická osoba] co., s.r.o. na žalovaného. I podle této smlouvy měla být převedena jen část (nikoliv celá deponie), a to veškerý stavební materiál uložený na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Z tohoto důvodu tedy žalovaný nemůže být ve sporu pasivně legitimován, jelikož nikdy platně nenabyl vlastnické právo k materiálu umístěnému na pozemcích žalobkyně v k. ú. [obec]. Žalovaný rovněž namítá nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně, pokud jde o absolutní neplatnost ujednání ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. I kdyby byl žalovaný vlastníkem materiálu, který na něj byl převeden [právnická osoba] co., s.r.o. kupní smlouvou z [datum], v době vzniku výše zmíněných ujednání nebyli žalovaný a [právnická osoba] co., s.r.o. omezeni žádným zákazem, který by jim bránil taková ujednání učinit, tedy obnovit vlastnictví předmětného materiálu na straně [právnická osoba] co., s.r.o. Vůlí žalovaného totiž při uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] bylo nabýt od [právnická osoba] co., s.r.o. pouze veškerý stavební materiál, nacházející se na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] a žádný jiný. Jednání žalovaného se [právnická osoba] co., s.r.o. směřovalo pouze k vytvoření stavu právní jistoty pro případ, že by nebyla orgány veřejné moci přijata skutečnost, výslovně plynoucí z obsahu uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum], podle níž [právnická osoba] co., s.r.o. měla v úmyslu převést a také převedla na žalovaného jen veškerý stavební materiál na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] a žalovaný měl v úmyslu nabýt a přijal do svého vlastnictví pouze tento materiál. Žalovaný proto žádnou z uzavřených výše uvedených dohod nepovažuje za neplatnou v rozporu s dobrými mravy a naopak považuje za stav právní jistoty, že za nastalé okolnosti, představující závěr o vlastnictví materiálu, vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], byla zrušena kupní smlouva, uzavřená dne [datum], když tuto smlouvu sám jmenovaný soud neprohlásil za neplatnou, jak to učinil v případě kupní smlouvy o převodu materiálu ze žalovaného na [právnická osoba], s.r.o. a ze [právnická osoba], s.r.o. na