22 C 68/2022-37 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a následně postoupenou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se vedle vrácení finančních prostředků zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši celkem [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 52 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však své povinnosti porušil a právnímu předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dlužné jistiny ve výši [částka] a souhrnného dlužného poplatku ve výši [částka] s tím, že žalovaný uhradil [částka]. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému předána částka [částka] v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka] (celkem [částka]), a to v 52 týdenních splátkách po [částka] (smlouva o půjčce). Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, v jejichž čl. 5 bylo uvedeno, že veškeré splátky budou nejdříve započteny na úhradu souhrnného poplatku a až poté na úhradu jistiny. V čl. 8 bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úhradu celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku (smlouva o půjčce, smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, příloha této smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného oznámením ze dne [datum] o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši [částka] bez příslušenství ve lhůtě 10 dnů po obdržení oznámení a toto oznámení odeslala žalovanému poštou dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě postoupené pohledávky, kterou vyčíslila na [částka], a to do [datum], přičemž tuto výzvu odeslala žalovanému dne [datum] (předžalobní upomínka, podací lístek). 5. Soud věc posoudil podle § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, který na dřívější právní úpravu odkazuje. 6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 39 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Vycházeje ze shora citovaných ustanovení a zjištěného skutkového stavu věci pak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Tzv. souhrnný poplatek, který nebyl ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách nijak definován, pak plnil funkci úroku, neboť se jednalo svou povahou o poplatek za poskytnutí finančních prostředků. Výše takto sjednaných úroků pak dosahovala 66,4 % ze zapůjčené částky. Obč. zák. sice výslovně nestanovil, do jaké výše lze při půjčce sjednat úroky, v souladu s judikaturou, je však v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka]), přičemž v dané době činila výše obvyklé úrokové sazby přibližně 13 % ročně. Ujednání o souhrnném poplatku je proto v rozporu s dobrými mravy, nepožívá právní ochrany a jedná se o neplatný úkon ve smyslu § 39 obč. zák. 9. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně, jejíž pohledávka byla postoupena na žalobkyni, zapůjčila žalovanému celkem [částka] a z této částky žalovaný podle v řízení nezpochybněného tvrzení dosud vrátil pouze [částka], uložil soud žalovanému v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Soud současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] (sedm dnů po sjednaném datu úhrady poslední splátky) do [datum], kapitalizovaný částkou [částka], a dále povinnost zaplatit žalobkyni úrok v prodlení v zákonné výši z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Ve zbývající části pak soud žalobu II. výrokem zamítl s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku. 10. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.