3 C 233/2018-171 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou dne [datum] k Okresnímu soudu Praha-západ se žalobce domáhal určení, že zástavní právo ani právo odpovídající zákazu zcizení a zatížení, specifikované v I. výroku tohoto rozsudku neexistují. Uvedl, že v katastru nemovitostí je dosud zapsáno podílové spoluvlastnictví uvedené nemovitosti žalobce a [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ [anonymizováno]), byť podle rozsudku zdejšího soudu č. j. 15 C 80/2015-112 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 150/2017-218, které jsou v právní moci od [datum], bylo spoluvlastnictví zrušeno a celý pozemek přikázán do výlučného vlastnictví žalobce. Návrh na vklad vlastnického práva podle uvedených rozhodnutí byl podán dne [datum], řízení o jeho povolení je vedeno pod číslem V [číslo] a je přerušeno. Žalobce je však výlučným vlastníkem podle citových rozhodnutí a zápis do katastru nemovitostí bude mít pouze deklaratorní význam. Dále konstatoval, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 38 C 48/2017-50, který nabyl právní moci dnem [datum], byl povolen vklad zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální jedné poloviny na pozemcích, které jsou předmětem tohoto řízení a práva odpovídajícího zákazu zcizení a zatížení tohoto spoluvlastnického podílu po dobu zástavního práva. Zástavním věřitelem je žalovaná. Zástavní právo a právo odpovídající zákazu zcizení a zatížení mělo být zřízeno zástavní smlouvou ze dne [datum], kterou s žalovanou jako zástavní dlužník uzavřela [anonymizováno]. Řízení o povolení práv ze zástavní smlouvy do katastru nemovitostí bylo zahájeno dne [datum], návrh na vklad však ztratil po zahájení řízení své účinky, neboť [anonymizováno] bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2016, č. j. 15 C 80/2015-109, formou předběžného opatření nařízeno, aby se zdržela zatížení svého podílu na pozemku zástavním právem. Katastrální úřad návrh na vklad rozhodnutím ze dne [datum] zamítl. Usnesení nařizující předběžné opatření bylo odvolacím soudem potvrzeno a zaniklo podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) až dne [datum] po pravomocném skončení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalobce tvrdil, že zástavní právo s právem odpovídajícím zákazu zcizení a zatížení na základě zástavní smlouvy nevzniklo. Naléhavý zájem na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. spatřoval v tom, že je jako jediný vlastník pozemku zápisem věcných práv podle zástavní smlouvy do katastru nemovitostí dotčen a že nápravy lze v soudním řízení dosáhnout rozsudkem určujícím, že neexistují. 2. Žalobce v žalobě dovozoval, že práva ze zástavní smlouvy nevznikla ze dvou důvodů. Za prvé proto, že zástavní smlouva je neplatná jako zjevné zneužití práva, případně pro rozpor s dobrými mravy, a za druhé proto, že vklad byl sice proveden na základě rozhodnutí, avšak jde o rozhodnutí chybné. Zástavní smlouva byla dle názoru žalobce uzavřena účelově, pouze proto, aby se jí ztížilo nebo zmařilo vypořádání spoluvlastnictví. Dne [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se [anonymizováno] dozvěděla, že nebude nadále spoluvlastníkem pozemku, a přesto hned druhý den podepsala zástavní smlouvu, kterou zatížila za účelem zajištění zápůjčky ve výši 3 400 000 Kč právě a jen podíl na pozemku, o který těsně před tím potenciálně přišla. Účelovost a nemravnost zástavní smlouvy spatřoval žalobce i v blízkém vztahu mezi [anonymizováno] a žalovanou, když šlo o subjekty, které úzce spolupracovaly, sídlily v jednom domě a osoby, které je ovládaly, využívaly služeb stejného zástupce. Důvodem uzavření zástavní smlouvy dle žalobce nebylo zajištění závazku, ale ztížení či zmaření vypořádání spoluvlastnictví pozemku. Žalobce v žalobě dále uvedl, že vklad práv ze zástavní smlouvy byl povolen rozhodnutím soudu ze dne [datum], přičemž soud konstatoval, že katastrální úřad nepochybil, když návrh na vklad původně zamítl, protože tento návrh tehdy ztratil své účinky. Soud však rozhodoval v době, kdy podle něj již předběžné opatření netvořilo překážku pro povolení vkladu podle katastrálního zákona. Žalobce však dovozoval, že pokud návrh na vklad ztratil své účinky, pak zánikem předběžného opatření se tyto účinky neobnovily a kromě jiného soud pominul i skutečnost, že zástavce musí být vlastníkem zástavy nejen při uzavření smlouvy, ale i při podání návrhu na vklad a při vyhlášení soudního rozhodnutí. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že předběžné opatření nařízené zdejším soudem, kterým bylo [anonymizováno] uloženo zdržet se všech jednaní směřujících k zatížení jejího spoluvlastnického podílu, bylo vydáno až dne [datum], tedy téměř měsíc poté, co byla smlouva o zřízení zástavního práva uzavřena. K zatížení podílu na předmětných nemovitostech došlo ve chvíli, kdy [anonymizováno] nebyla ve svém disponování s nimi nijak omezena, a to ani předběžným opatřením ani rozsudkem o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Krajský soud v Praze dle názoru žalované rozhodl správně, když nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu svým rozsudkem, jímž návrh na vklad povolil. Ohradila se také proti tvrzením o své propojenosti s [anonymizováno]. 4. Okresní soud Praha-západ v této věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 C 233/2018-35, jímž žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by zástavní smlouva byla uzavřena účelově, že by odporovala dobrým mravům nebo představovala zneužití práva. Dále konstatoval, že v situaci, kdy byl vklad povolen pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze, který rozhodoval podle části páté o. s. ř., zdejší soud nemá pravomoc takové rozhodnutí měnit. 5. Na základě odvolání žalobce pak Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, č. j. 22 Co 35/2019-51, shora uvedený rozsudek zdejšího soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud se ztotožnil s názorem zdejšího soudu, že žalobce má v této věci naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále shledal, že zástavní smlouva nebyla uzavřena dne [datum], ale až [datum], kdy byly podpisy smluvních stran úředně ověřeny, a že byla uzavřena platně, přičemž zástavní na základě této smlouvy vzniklo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 38 C 48/2017-50, kterým byl povolen vklad vzniku zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení do katastru nemovitostí, a kterým tak bylo nahrazeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Praha-západ ze dne 20. 4. 2017, č. j. V-15615/201-210 o zamítnutí návrhu na vklad. Tímto dnem vzniklo i věcné právo zákazu zcizení a zatížení. Dle krajského soudu byla splněna i další podmínka ke vzniku zástavního práva a to, že návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl podán dne [datum], tedy po té, co k uzavření smlouvy došlo. Krajský soud poukázal na intabulační zásadu a konstatoval, že [anonymizováno] byla zapsána jako spoluvlastník předmětných nemovitostí až do [datum], kdy došlo k zápisu výlučného vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem, z čehož podle něj plynulo, že pokud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 38 C 48/2017-50, kterým byl povolen vklad zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení ke spoluvlastnickému podílu k předmětným nemovitostem, nabyl právní moci dne [datum], pak toto datum předcházelo následnému zápisu výlučného vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem. [anonymizováno] tak byla zapsaným spoluvlastníkem zástavy nejen v době uzavření zástavní smlouvy ([datum]), ale i v době podání návrhu na vklad ([datum]) a rovněž i v okamžiku nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 č. j. 38 C 48/2017-50, kterým byl povolen vklad zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení. Nařízením předběžného opatření, kterým bylo [anonymizováno] uloženo, aby nenakládala s předmětnými nemovitostmi, nepozbyl přitom návrh na vklad zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení do katastru nemovitostí týkajícího se těchto nemovitosti ve smyslu § 76f odst. 2 o. s. ř. své právní účinky. Krajský soud neshledal zástavní smlouvu neplatnou ani pro rozpor s dobrými mravy. 6. Na základě dovolání žalobce ve věci následně rozhodoval Nejvyšší soud. Ten svým rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č. j. 21 Cdo 2576/2019-71, zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 35/2019-51, tak i rozsudek zdejšího soudu č. j. 3 C 233/2018-35 Nejvyšší soud předně uvedl, že rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví formou přikázání věci jednomu spoluvlastníku je rozhodnutím, kterým jeden ze spoluvlastníků vlastnické právo pozbývá při přírůstku jeho podílu jinému spoluvlastníku, a že tyto účinky nastávají již právní mocí rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V době, kdy nastaly účinky zápisu zástavního práva dle zástavní smlouvy do ve