34 C 81/2022-30 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] a dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle tarifu [anonymizováno] drah, a to v částce [částka]. Za porušení vyhlášky o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila [právnická osoba] dráhy žalovanému přirážku ve výši [částka], a to za každou jízdu bez platné jízdenky (celkem tedy dvakrát). [právnická osoba] dne [datum] postoupila pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] 848. Tato společnost, nový věřitel žalovaného, postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl k úhradě svých dluhů vyzván předžalobními upomínkami, neuhradil ale ničeho. 2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává v rozsahu požadované přirážky k jízdnému, jelikož žalovaný je osoba dlouhodobě omezená ve svéprávnosti pro těžkou formu afektivní bipolární poruchy a není oprávněn uzavírat jakékoliv smlouvy ohledně závazků převyšujících částku [částka]. V druhé polovině roku 2018 byl žalovaný [anonymizováno] pro závažnou ataku své choroby. V probíhající atace žalovaný není schopen ovládat, ani jakkoliv kontrolovat své jednání a rozeznávat jeho následky, není tedy ani schopen uzavřít přepravní smlouvu a zavazovat se k úhradě jakýchkoliv sankcí. Na jakékoliv jednání, které v takovém stavu činí, je třeba hledět jako na jednání v [anonymizováno] poruše dle § 581 občanského zákoníku. 3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci s tímto postupem souhlasili, nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný ve dnech [datum] a [datum] využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], na výzvu se ale neprokázal platným jízdním dokladem. Vedle jízdného podle tarifu [anonymizováno] drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel ve výši [částka] byla žalovanému vyměřena za každou cestu též přirážka k jízdnému ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 11. 2018, č. j. 26 Nc 1702/2018-101, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není mimo jiné způsobilý činit právní jednání majetkoprávní povahy ve výši přesahující [částka]. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalovaný byl dlouhodobě v [anonymizováno] péči pro nediferencovanou schizofrenii, trpí [anonymizována dvě slova] tzv. bipolární afektivní poruchou s převahou manických fází, v nichž není schopen zajistit si ani nejzákladnější potřeby a je u něj oslaben kontakt s realitou. Pravomocným rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 14. 3. 2022, č. j. 26 P 2/2019-243, pak bylo omezení žalovaného ve svéprávnosti prodlouženo s účinností na dobu následujících tří let s odůvodněním, že v mezidobí ke zlepšení [anonymizováno] stavu žalovaného nedošlo a ani jej nelze očekávat, když žalovaný není schopen se sám o sebe postarat a byl opakovaně hospitalizován v [anonymizována dvě slova]. 6. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ve spojení s § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit za přepravu jízdné. Žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil a vznikla mu tak povinnost zaplatit [právnická osoba], podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve spojení s tarifem [anonymizováno] drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel jízdné ve výši [částka]. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení stanoveným podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 7. Co se týká požadované přirážky ve výši [částka] za porušení přepravního řádu, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, a to s ohledem na zvláště nepříznivý [anonymizováno] stav žalovaného, pro který byl omezen ve svéprávnosti a v jehož důsledku není schopen dohlédnout následků svého jednání. Přestože k vlastnímu omezení ve svéprávnosti žalovaného došlo až po provedení předmětných přepravních kontrol, je zřejmé, že shora popsanou duševní poruchou trpěl dlouhodobě a uložení povinnosti žalovanému zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] by tak za daných okolností bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.