38 C 99/2022-33 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný se přepravoval metrem dne [datum] bez platného jízdního dokladu, kdy přirážka k jízdnému činí [částka] a jízdné [částka]. Dlužnou částku žalovaný přes výzvu neuhradil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný ani jeho zákonní zástupci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný ani jeho zákonní zástupci se k věci samé nevyjádřili. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný dne [datum] využil přepravních služeb žalobkyně, na výzvu se ale neprokázal platným jízdním dokladem. Vedle jízdného ve výši [částka] byla žalovanému vyměřena též přirážka k jízdnému ve výši [částka] podle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně. Dále z provedených důkazů vyplývá závěr, že žalovaný je nezletilý, v době jeho jízdy bez platného jízdního dokladu mu bylo téměř 17 let. 6. Soud vzal za prokázané, že účastníci spolu dne [datum] uzavřeli přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 o. z. a § 3 vyhlášky o přepravním řádu, přičemž žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, neboť se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. V důsledku toho mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni vedle neuhrazeného jízdného podle tarifu ve výši [částka] též přirážku k jízdnému ve výši [částka], jejíž výše byla stanovena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o dráhách. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh v celkové výši [částka] neuhradil, je v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uskutečnění neuhrazené přepravy, do zaplacení, podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení rozhodl soud II. výrokem tohoto usnesení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř., kdy soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, kterému by jí ve smyslu § 142 o. s. ř. náležely. Tyto důvody spatřuje soud především ve věku žalovaného, kterému bylo v době jednání 16 let, a soud má v dané věci za to, a to i s ohledem na předmět řízení a tarifní hodnotu sporu, že nelze po nezletilém žalovaném spravedlivě požadovat, aby hradil další finanční částku, která by odpovídala nákladům soudního řízení. Ačkoli nezletilý v tomto věku zpravidla bude mít představu o tom, že při jízdě městskou hromadnou dopravou je třeba platit jízdné a v případě porušení této povinnosti vznikne nárok na přirážku (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3708/15 ze dne [datum]), podle mínění soudu již nemusí mít dostatečnou představu, že při vymáhání této povinnosti vzniknou náklady řízení v částce, jež téměř dosahuje výše samotného vymáhaného nároku (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1775/14). Soud by tedy považoval přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni za zjevně nespravedlivé.