13 C 433/2019-506 — Okresní soud Praha-západ

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud Praha - západ uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. byla žaloba v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení [částka] a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítnuta. Výrokem III. soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a výrokem IV. byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby. 2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že z provedeného a zhodnoceného dokazování uzavřel, že na základě„ smlouvy o úvěru“ uzavřené s [jméno] [příjmení] si [jméno] [příjmení] měl zapůjčit od [jméno] [příjmení] [částka], přitom částka [částka] měla být poukázána věřiteli [jméno] [příjmení], další část (zbývající) měla být poukázána na úhradu závazků žalované. Na účet dcery žalované pak částka [částka] byla poukázána dne [datum]. Z této částky se dostalo [částka] do přímé dispozice žalované, částka [částka] byla z účtu vybrána (žalovanou nebo její dcerou) a byla žalovanou předána [jméno] [příjmení]. Soud dále uzavřel, že bylo vyvráceno tvrzení žalované, že částka [částka] byla splátkou dluhu, kterou splácel [jméno] [příjmení] dluh žalované z důvodu dříve poskytnutých půjček. Byla jen prokázána vůle [jméno] [příjmení] pomoci žalované s úhradou dluhu v dané výši, ohledně něhož byla proti ní vedena exekuce. Soud prvého stupně však uzavřel také to, že současně nebylo prokázáno, že by v souvislosti s tím, že [jméno] [příjmení] poskytl žalované prostředky na splacení jejího dluhu, byla mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] uzavřena nějaká dohoda o vrácení těchto peněz či jiných podmínkách poskytnutí finančních prostředků na úhradu dluhu žalované. Jde-li o částku [částka], soud uzavřel (zejména na základě svědectví svědka [příjmení]), že šlo o prostředky, které chtěl [jméno] [příjmení] pro svůj život, než prodá dům, a tyto prostředky byly ve prospěch [jméno] [příjmení] skutečně spotřebovány. Soud prvého stupně pak uzavřel, že na straně žalované existuje bezdůvodné obohacení ve vztahu k [jméno] [příjmení] ve výši [částka] (ve vztahu k tomuto nároku pak žalovanou nebylo uplatněno žádné započtení z důvodu eventuálních půjček žalované k [jméno] [příjmení], pokud by byly i v řízení prokázány). Soud prvého stupně dále poukázal na to, že [jméno] [příjmení] zemřel, jedinou dědičkou po něm se stala jeho matka, která však následně také zemřela. V pozůstalostním řízení po ní byl správcem pozůstalosti jmenován žalobce. I když v dědickém usnesení po [jméno] [příjmení] není pohledávka za žalovanou výslovně uvedena, je jeho jedinou dědičkou jeho matka, pak tento nárok nabývá s účinností ke dni smrti [jméno] [příjmení]. Za této situace je správce dědictví v pozůstalostním řízení po ní oprávněn vymáhat danou pohledávku. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky [částka] s tím, že úrok z prodlení přiznal až od doručení žaloby, neboť žalovaná dříve k úhradě plnění vyzvána nebyla. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobce byl osvobozen od hrazení soudního poplatku, soud podle zákona o soudních poplatcích uložil poplatkovou povinnost žalované, na kterou tato povinnost přešla. 3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Odvoláním napadal jen výrok soudu prvého stupně v zamítavé části (jde-li o pohledávku [částka] s příslušenstvím). Poukázal na to, že žalovaná nikdy konkrétně netvrdila a neprokázala, kdy, za jaké situace a jaké konkrétní částky [jméno] [příjmení] předala. Svědek [příjmení] neví, od koho se dozvěděl, že částka měla být spotřebována na chod domácnosti [jméno] [příjmení] (jestli od něj, nebo od obchodního partnera žalované – [příjmení]), tato okolnost je však velmi významná z hlediska věrohodnosti takové informace. Svědek [příjmení] přitom jasně vypověděl, že z částky zaslané dceři žalované na účet [jméno] [příjmení] neviděl ani korunu a neví, proč byly tyto prostředky poslány. Své vyjádření přitom vztahoval k celé částce, nebyl žádný důvod, aby prostředky na život nebyly poukázány na účet samotného [jméno] [příjmení] (jak se také v části stalo). Odvolatel poukázal také na to, že [jméno] [příjmení] po [anonymizováno] podle dopisů žádal vymáhání po žalované celého dluhu ve výši [částka]. Bagatelizuje-li soud obsah této listiny poukazem na rozpornost těchto listin s listinou sepsanou svědkem [příjmení], je to nedůvodné, neboť věrohodnost těchto listin je nesouměřitelná, sám soud uzavřel, že listinu sepsanou svědkem [příjmení] nepovažuje za pravdivou. Odvolatel sám pak má pochybnosti i o pravosti této listiny, a to vzhledem k tomu, že okolnosti vzniku dané listiny jsou zcela nevěrohodné. Jde-li o příslušenství pohledávky do [datum] (doručení žaloby), má za to, že bylo prokázáno, že ohledně nároku se žalovanou a jejím právním nástupcem komunikoval, avšak nebylo na to nijak reagováno. Žádal, aby napadené rozhodnutí v daném výroku bylo změněno a aby žalobě bylo vyhověno. 4. Včasné odvolání proti rozsudku podala také žalovaná. Namítá, že [jméno] [příjmení] jí žádné peníze nepůjčil, naopak ona poskytla dříve půjčku [jméno] [příjmení] v celkové výši [částka], a to postupně v průběhu delší doby na životní náklady a dluhy [jméno] [příjmení]. Namítá, že listinný důkaz sepsaný svědkem [příjmení] je pravý i pravdivý. Nepochopila, proč z něj soud vycházel, jde-li o částku [částka], ale nevycházel, jde-li o částku [částka]. Není zřejmé, jak může správce dědictví po [jméno] [příjmení] žalovat, když nárok nebyl součástí dědictví po [jméno] [příjmení]. Dále namítla, že žalovaná měla být v řízení vyslechnuta, neboť její výpověď by přinesla„ více světla a pochopení do systému půjček“. Předložila další listinné důkazy s tím, že jde o zcela nové důkazy, a to dopis [jméno] [příjmení], který obdržela až po vydání rozsudku, dopis od [jméno] [příjmení], který měla obdržet [jméno] [příjmení]. Dále žádala, aby byly provedeny důkazy dalšími listinami, které si soud nevzal od žalované (prominutí dluhu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] týkající se koupě domu), od dalších svědků, například [jméno] [příjmení], listiny týkající se majetkových vztahů s [jméno] [příjmení] a jeho matkou. V doplnění odvolání pak (nově) zpochybňuje, že by finanční prostředky v celkové výši [částka] se dostaly do dispozice žalované. V rozporu s tím však současně tvrdí, že jde o částky, kterými byl hrazen dluh [jméno] [příjmení] vůči žalované. Navrhuje pak opětovný výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné, naopak odvolání žalobce je důvodné. 6. V dané věci odvolací soud, jde-li o zjišťování skutkového stavu věci, uzavírá, že soud prvého stupně provedl potřebné dokazování a ani odvolací soud již nemá za to, že by mělo být prováděno ke zjištění rozhodného skutkového stavu další dokazování. 7. Jde-li o provádění jednotlivých důkazů a skutková zjištění soudu prvního stupně, která učinil z tohoto provedeného dokazování, odvolací soud se soudem prvního stupně zásadně ztotožňuje, jde-li o hodnocení provedených důkazů a skutková zjištění, která z nich soud učinil. Pro skutkové posouzení dané věci je přitom zcela zásadní právní posouzení jednání, která za svého života vůči svému okolí činil [jméno] [příjmení], neboť právě od těchto jednání se odvíjí nárok, který žalobce uplatňuje, resp. se od nich odvíjí obrana žalované vůči tomuto nároku. 8. V dané věci je však s ohledem na to, co z provedeného dokazování vyšlo najevo, především nutno obecně konstatovat (a to také v souladu se závěry soudu prvního stupně), že je z provedeného dokazování (a nakonec i z tvrzení samotné žalované) zřejmé, že [jméno] [příjmení] byl člověk s rozporuplnou až bizarní osobností, který se nacházel pod vlivem různých osob (nebo sám tyto osoby ovlivňoval a využíval), přitom při jednání s těmito osobami jim poskytoval různé informace, které spolu zjevně nebyly v souladu. Prvky takového jednání a chování však zjevně musely být osobám, které s ním přicházely dlouhodobě do kontaktu, zřejmé (ostatně v tomto smyslu vypovídají nejen svědci, kteří byli navrženi k prokázání tvrzení žalobce, nýbrž i svědci navrženi k prokázání tvrzení žalované, současně to plyne i tvrzení samotné žalované). 9. Byl-li tedy [jméno] [příjmení] zjevně osobou, která se takto bizarně projevovala, podle tvrzení mnohých však neměla k dispozici vlastní finanční prostředky, byla současně považována za osobu, která může mít velký výnos z pří