16 C 259/2023-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela distančně formou prostředků elektronické komunikace dne [datum] se společností x [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy pak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet žalované, přičemž žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka] s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná se smluvními ujednáními neřídila a částku nevrátila řádně a včas. Tímto žalované vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni neuhradila ničeho. Dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně v rámci žaloby požadovala částku [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] (dále jen„ dlužná jistina“) a kapitalizované smluvní pokuty ve výši [částka] vypočtené jako 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením dlužné jistiny; dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení; dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]; dále kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Od postoupení pohledávky žalobkyni žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně proto dne [datum] zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, i ta se však dle tvrzení žalobkyně minula účinkem, když žalovaná i přesto na svůj dluh ničeho dalšího nezaplatila. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná zaslala dne [datum] ze svého bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně tzv. verifikační platbu. Dne 24. 6. 202 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely distančně smlouvu o úvěru [číslo] ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši [částka]. Dne [datum] převedla právní zástupkyně žalobkyně na verifikovaný účet žalované částku ve výši [částka]. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla (mj.) pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou vzniklá v souvislosti se smlouvou o úvěru převedena na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalované dne [datum] oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dluhu v celkové výši [částka]. Následně dne [datum] vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dluhu též sama žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce. 5. Soud se nejprve zabýval částečným zpětvzetí žaloby, které posoudil podle § 96 o. s. ř. 6. Žalobkyně ještě před zahájením jednání vzala svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Soud proto v souladu s dispoziční zásadou podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení částečně zastavil, čemuž odpovídá I. výrok tohoto rozsudku. 7. Zbývající část žalobního návrhu pak soud s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru a datu poskytnutí částky ve výši [částka] posoudil podle § 588, § 1879 a § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je důvodný. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. O tom svědčí též tvrzení uvedené v částečném zpětvzetí žaloby, kde žalobkyně uvedla, že důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Soud proto podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru ze dne [datum], je absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] nebo také rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další). 9. Žalovaná porušila svou závazkovou povinnost tím, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně se nicméně nerozhodla uplatnit svou pohledávku před soudem sama a namísto toho tuto v souladu s § 1879 o. z. postoupila žalobkyni. Soud zjistil, že nárok žalobkyně je oprávněný a že jej uplatnila ve správné výši odpovídající předloženým listinným důkazům. Žalovaná v řízení proti žalobkyni provedenému výpočtu ničeho nenamítala, na svou obranu neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni požadovanou částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] kapitalizovaného částkou [částka] a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do zaplacení, obé ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.