38 C 10/2023-23 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku celkově [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku ve výši [částka]. Žalovaná svým povinnostem však nedostála a nezaplatila ničeho. 2. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost, přičemž původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou. Žalobkyně již nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalované mělo být na bankovní účet [bankovní účet] zaslána částka dohromady [částka] Smlouvy nejsou podepsány uznávaným elektronickým podpisem. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek byla vymáhaná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalobkyni oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] s podacím lístkem s téhož dne. 6. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím lístkem s téhož dne byla žalovaná vyzvána, aby svůj dluh uhradila do 3 dnů. 7. Sdělením [anonymizováno] ze dne [datum] je prokázáno, že účet, na něž původní věřitel vyplatil žalované částku [částka], byl účtem žalované. 8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou je namístě posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 3 odst. 1 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kde se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka], avšak z tvrzení žalobkyně v žalobě a z jí předložených listinných důkazů plyne, že úvěruschopnost žalované žalobkyně nepřezkoumala s odbornou péčí. Žalobkyně totiž žalovanou pouze lustrovala z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [anonymizována dvě slova], což je zjevně nedostatečné. Žalobkyně od žalované nezískala žádné údaje a ty tak přirozeně ani neověřovala. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, nemohla se spokojit pouze s její lustrací ve veřejných databázích. 18. Lze proto uzavřít, že na základě úkonů, které měly směřovat k ověření úvěruschopnosti žalované, nemohla žalobkyně reálně ověřit úvěruschopnost žalované a zjistit, jakou částku je žalovaná skutečně schopna měsíčně řádně splácet, neboť zcela chybí především ověření jejích výdajů. Žalobkyně tak řádně nesplnila zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalované. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalované sice zkoumala, nikoli však s odbornou péčí a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností. 19. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory tehdejší formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka] [anonymizováno], podle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu též rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a mnohé další). 20. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, odpadl právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy bezdůvodně obohatila na její úkor o [částka], přičemž žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni částku [částka], a zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) od [datum] podle lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], kterážto žalobkyně žalované prokazatelně doručila. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 21. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl. 22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšná z 78 % (co do částky [částka]) a neúspěšná z 12 % (co do částky [částka]), přiznal nárok na náhradu nákladů v rozsahu 66 % Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí právního zastoupení, sepis žalob