38 C 207/2022-41 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 66 928,39 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 65 000 Kč, přičemž žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila ničeho. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni [datum], jak vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum] (Výzva ke splacení celého úvěru). 2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované, žalobkyně poukázala na odbornou literaturu a na tuzemskou a zahraniční judikaturu. Z ní podle ní nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Naopak je v ní plně reflektován princip přiměřenosti a uvážení poskytovatele úvěru. Žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace (např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení). Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry [příjmení] a NRKI, s jejichž pomocí jsou shromažďovány klientské informace (např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta). Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, [příjmení] a ISIR. 3. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná na příslušnou výzvu soudu nereagovala a k nařízenému jednání se nedostavila. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění: 5. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum] a doručenky k ní soud zjistil, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení částky 73 558,71 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. 6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho. 7. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] soud zjistil, že byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Zdroje příjmů měla mít žalovaná z mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem byl 16 000 Kč. Roční úroková sazba byla 27,88 % a RPSN 31,73 %. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a doručenky k ní soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána ke splnění své smluvní povinnosti i před podáním žaloby, přičemž následující den jí byla tato výzva odeslána. 9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že dne [datum] měla žalobkyně prověřovat bonitu žalované, a to především lustrací registrů. 10. Ze sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že ke dni poskytnutí úvěru byla žalovaná majitelem a disponentem bankovního účtu označeného v úvěrové smlouvě, přičemž odesílatelem částky 65 000 Kč byla žalobkyně. 11. Z úvěrové karty soud zjistil, že jakým způsobem žalobkyně vypočítávala údaje poskytnuté žalovanou. 12. Z výpisu z běžného účtu žalované ke dni [datum] soud zjistil, že přestože měla žalobkyně příjem 54 507 Kč, její výdaje byly 78 545,19 Kč. Příjmy měla od ČSSZ či od fyzických osob. 13. Z informace o pojištění vkladů a informačním přehledu o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta soud zjistil, že žalovaná byla informována o možnosti pojištění. 14. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná mj. splácela i jiné neukončené půjčky, aniž by tato skutečnost byla žalobkyní zohledněna. 15. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze z části důvodný. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. 22. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalované, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jediným podkladem získaným od žalované byl výpis z jejího účtu za jeden měsíc, přičemž již to, že tento výpis reflektoval pouze takto krátké období, nemohlo dát žalobkyni dostatečný přehled o příjmech i výdajích žalované. Důležité je též to, že z obsahu tohoto bankovního výpisu nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla úvěruschopná, protože její výdaje výrazně převyšovaly její výdaje. Ještě podstatnější je, že žalobkyně již vůbec neověřovala výdaje žalované a členů její rodiny, kdy částka 10 000 Kč není ničím podložená. Žalobkyně vůbec nebrala v potaz další běžné výdaje například na dopravu a volný čas, přičemž argument, že žalovaná na tyto činnost neposkytovala žádné výdaje nelze rozumně přijmout. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat výdaje žalované s odbornou péčí, musela její reálné výdaje ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 64/2021-129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kt