7 C 39/2023-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši [částka], a to počínaje dnem [datum], kdy anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se dále ve smlouvě dohodly na úrokové sazbě ve výši 6,50 % p. a.; součástí smlouvy byl i Sazebník poplatků, [anonymizováno] podmínky a [anonymizováno] obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] úvěr prohlásila za splatný v celé výši. Žalobkyně žalovanou o zaplacení celé dlužné částky upomínala, avšak žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni částku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], ze smluvních poplatků ve výši [částka], dále ze smluvního úroku z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni splatnosti ve výši [částka], z úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 9 127, [částka] a konečně z úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: 5. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaná se je zavázala splácet v 30 měsíčních splátkách ve výši [částka], a to počínaje dnem [datum]; úroková sazba byla sjednána ve výši 6,50 % p. a., přičemž součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a výčet poplatků (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] [číslo]). Žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku v celkové výši [anonymizována dvě slova]; poslední splátku žalovaná zaplatila v říjnu 2021 a dál již poskytnuté prostředky nesplácela (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalované). V důsledku opakovaného porušení smlouvy žalovanou žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum], ve kterém ji zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do [datum] (zjištěno z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]). Ke dni zesplatnění úvěru činila nesplacená jistina [částka] a poplatky celkem [částka] (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu). Žalovaná byla vyzývána k uhrazení dluhu i předžalobní upomínkou (zjištěno z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum]). 6. Takto zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V daném případě má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaná na základě této smlouvy obdržela od žalobkyně úvěr ve výši [částka]. Ve smlouvě byl ujednán počet splátek, úroková sazba i poplatky k úvěru se vázající. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala oprávněnost svého nároku s tím, že plnila podmínky uzavřené smlouvy na rozdíl od žalované, která svým povinnostem nedostála. V řízení žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila ani nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná, nad rámec tvrzení žalobkyně, na předmětný dluh čehokoliv zaplatila. Soud tak vyšel z tvrzení žalobkyně a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení uvedené částky je důvodný. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, jehož výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil 3 denní v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení: odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za každý z uvedených tří úkonů právní služby a DPH v sazbě 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.