7 C 68/2023-40 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že postupní smlouvou ze dne [datum] nabyla pohledávku společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] – dále jen„ původní úvěrový věřitel“), za žalovanou, přičemž pohledávka spočívá v nesplaceném úvěru, sjednaném smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (dále také jen„ úvěrová smlouva“); úvěrová smlouva byla uzavřena po té, co původní úvěrový věřitel prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě úvěrové smlouvy žalované vznikl dluh vůči původnímu úvěrovému věřiteli v konečné výši [částka]. Tato částka měla být splacena nejpozději dne [datum]; žalovaná však do uvedeného data splatnosti dlužnou částku neuhradila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním úvěrovým věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastnice řízení souhlasily, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Zhodnocením předložených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: 5. Žalovaná jakožto spotřebitel uzavřela dne [datum] s předchůdcem původního úvěrového věřitele smlouvu, na základě které jí byl poskytnut revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem [částka], přičemž žalovaná se touto smlouvou zavázala splácet minimální částky ve výši 13% z celkové splatné částky, minimálně však ve výši [částka], a to v termínu splatnosti, tj. do patnácti dnů od data výpisu; ve smlouvě byla dále sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 0,4026% za den a poplatek z prodlení ve výši [částka] (důkaz: [anonymizováno] smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne [datum], Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná měla v období od září 2021 do února 2022 pravidelné měsíční příjmy ve výši cca [částka] od [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. a dále pobírá rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně (důkaz: výpis z účtu žalované č. [bankovní účet]). Žalovaná na základě označené smlouvy postupně čerpala částky v celkové výši [částka] (důkaz: výpis z účtu žalované č. [bankovní účet]). Žalovaná nicméně v rozporu s označenou smlouvou řádně nehradila původnímu úvěrovému věřiteli minimální částky, pročež jí vznikl dluh v celkové výši [částka] splatný ke dni [datum] (důkaz: přehled čerpaných částek dle úvěrové smlouvy včetně vyčíslení dlužného úroku a náhrad účelně vynaložených nákladů, faktura celkové dlužné částky ve výši [částka] po posledním čerpání úvěru s datem splatnosti [datum]). Pohledávka za žalovanou byla původním úvěrovým věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované posléze oznámeno (důkaz: Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávek žalované ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanou o zaplacení dluhu před podáním žaloby písemně upomínala, přičemž žalovanou upozornila, že v případě, že svůj dluh v dodatečné lhůtě 3 dnů neuhradí, uplatní žalobkyně svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum]). Ani poté však žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila. 6. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dle též podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [datum], neboť smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. 7. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1969 obč. zák. je-li dlužník v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Dle § 1789 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 16. Mezi žalovanou a původním úvěrovým věřitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná na základě této smlouvy postupně čerpala úvěr v celkové výši [částka]; následně nicméně porušila smluvní podmínky tím, že do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právnímu předchůdci žalobkyně (tj. původní úvěrový věřitel) tak v důsledku vznikla pohledávka za žalovanou v celkové výši [částka], nejpozději splatná ke dni [datum], přičemž tato pohledávka byla původním úvěrovým věřitelem postoupena žalobkyni, která je proto ve věci aktivně legitimována. 17. Soud dále konstatuje, že se též zabýval otázkou schopnosti žalované úvěr splácet jako předpokladu pro uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu původní úvěrový věřitel neměl důvod o úvěruschopnosti žalované pochybovat, když v řízení bylo zjištěno, že žalovaná měla v období od září 2021 do února 2022 pravidelné měsíční příjmy od [právnická osoba] [obec] spol. s r.o., a dále pobírala též rodičovský příspěvek; pravidelné měsíční příjmy žalované tak činily částku cca [částka], přičemž nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, které by úvěruschopnost žalované zpochybnily. 18. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci postupní smlouvou. Titulem práva žalobkyně je platně uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž žalobkyni náleží též právo na zaplacení sjednaného úroku. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nárok žalobkyně vylučovaly. Žalovaná neměla k jeho vzniku a výši žádné konkrétní výhrady. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní. 19.