8 C 367/2021-205 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobci byla dne [datum] žalovaným doručena listina datovaná dnem [datum], označená jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“, v níž žalovaný žalobci oznámil, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne [datum] vyznačil příchod na pracoviště v 17.17 hod., ač jeho pracovní směna začínala od 19.00 hod., následně okolo 17.30 hod. daného dne bez vědomí a svolení zaměstnavatele užil služební vozidlo [anonymizováno] policie [obec] k osobním účelům, kdy tímto vozidlem odjel z parkoviště zaměstnavatele v ulici [ulice], [obec], neznámo kam ulicí [ulice] na městys [obec], aniž by s tímto vozidlem vykonával službu a byl oblečen ve služebním stejnokroji. To žalovaný označil za„ mnohočetný“ útok na majetek zaměstnavatele, když žalobce„ bez vědomí zaměstnavatele a jeho souhlasu vyznačil příchod na pracoviště o [anonymizováno] hod. a [anonymizováno] min. před svou pracovní směnou a v této době prokazatelně vyřizoval osobní záležitosti a nevykonával pracovní činnost strážníka [anonymizováno] policie [obec], čímž se na úkor zaměstnavatele obohatil tím, že mu náleží mzda za dobu, kdy prokazatelně nevykonával pracovní činnosti. Následně provedl další útok na majetek zaměstnavatele tím, že zneužil služební vozidlo [anonymizováno] policie [obec] k osobním účelům, kdy tímto nejen zneužil majetek zaměstnavatele, ale rovněž ohrozil řádný výkon služby v té době sloužících strážníků [anonymizováno] policie [obec], kdy mohlo dojít k ohrožení akceschopnosti a mobility této hlídky.“ 2. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného, ze dne [datum], doručeného mu [datum] s tím, že důvod uvedený v okamžitém zrušení (užití služebního vozidla k soukromým účelům, mnohočetný útok na majetek zaměstnavatele) je jednak nepravdivý, jednak nepředstavuje porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Podle žalobce byl motivem okamžitého zrušení pracovního poměru nepřátelský vztah starosty žalovaného k žalobci. 3. Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne [datum], které bylo zaměstnanci (žalobci) doručeno [datum], je neplatné“ (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce v obou vytýkaných skutcích nejednal tak, jak by správně podle vnitřních předpisů jednat měl, avšak nejednalo se o porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. 4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci. 5. Odvolání žalobce směřovalo toliko proti výroku II., o nákladech řízení, kdy soudu prvního stupně vytýkal, že mu nepřiznal náhradu nákladů v té výši, v jaké byla účtována jeho zástupcem. 6. Žalovaný v odvolání, které směřovalo proti celému napadenému rozsudku, soudu prvního stupně vytýkal, že nesprávně vyhodnotil, že se v případě neoprávněného požadavku žalobce na proplacení mzdy za přesčasové hodiny jednalo pouze o„ pokus o útok“ na majetek žalovaného, protože díky zásahu ostatních pracovníků žalovaného nedošlo k proplacení přesčasu. Namítal, že jednání žalobce bezprostředně směřovalo k bezdůvodnému obohacení žalobce na úkor žalovaného a nedošlo k tomu pouze díky zásahu jiného zaměstnance, který si podezřelý přesčas aktivně ověřil u starosty města. Pokud by tak neučinil, došlo by k propsání žalobcem požadovaného přesčasu do evidence pracovní doby a mohlo reálně dojít k jeho proplacení ke škodě žalovaného. Poukazoval na to, že podle judikatury Nejvyššího soudu je i samotný pokus zaměstnance o obohacení se na úkor svého zaměstnavatele považován za hrubé porušení pracovních povinností a je sám o sobě důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Dále žalovaný namítal chybné posouzení i žalobci vytýkaného využití služebního vozidla pro soukromé účely, kdy poukazoval na to, že si byl žalobce dobře vědom toho, že v případě jeho výslechu na policii nešlo o služební úkon, o čemž podle žalovaného svědčí i to, že žalobce k výslechu nešel ve stejnokroji městské policie, který má ze zákona i služebního řádu [anonymizováno] policie [obec] povinný pro výkon služby. Podle žalovaného, ač žalobce věděl, že výslech na PČR spadá do jeho soukromých záležitostí, přesto k vyřízení těchto soukromých záležitostí využil služební motorové vozidlo [anonymizováno] policie [obec], aniž by k takovému užití měl od žalovaného svolení, čímž jednak ohrozil řádný výkon služby městské policie a vedle toho vznikla žalovanému i přímá škoda na majetku ve formě spotřebovaných pohonných hmot a opotřebení vozidla nad rámec pracovní činnosti strážníků městské policie. I v této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která dovodila, že užití služebního vozidla bez souhlasu zaměstnavatele, lze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně a důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení. 7. Žalobce ve vyjádření k odvolání argumentaci žalovaného odmítl. Poukazoval na to, že dokazováním bylo prokázáno, že o proplacení přesčasu, zaměstnavatele nežádal a žádat ani nemohl, neboť přesčasové hodiny se vykazují koncem každého kalendářního měsíce v platebním výkazu, který vypracovává strážník [jméno] [příjmení] a žalobce byl přitom již od [datum] v pracovní neschopnosti a nemohl to nijak ovlivnit. Starosta [územní celek] strážníka [jméno] [příjmení] informoval, že předmětnou přesčasovou hodinu a půl nemá žalobci vykazovat v platebním výkazu za měsíc srpen 2021 a žalobci sdělil, že ví o jeho výslechu na obvodním oddělení Policie ČR dne [datum], a že tuto činnost považuje za vyřizování privátních záležitostí. Podle žalobce byly soudem prvního stupně dostatečně objasněny okolnosti jeho jízdy služebním vozidlem na vzdálenost cca 300 metrů z parkoviště [stát. instituce] na [anonymizováno] Policie ČR. Podle žalobce byla jízda řádně povolena, a vzhledem k tomu, že se jednalo o jízdu po služebním obvodu města, nebylo již potřeba žádného souhlasu nadřízeného. Dále uvedl, že podání vysvětlení (či výslech) ve věci podezření ze spáchání trestného činu není a nikdy nemůže být soukromou záležitostí občana, jde o výkon občanské povinnosti a tedy o překážku v práci z důvodů obecného zájmu. Podle žalobce i s ohledem na to nemůže případné neoprávněné použití vozidla naplňovat intenzitu porušení pracovní kázně odůvodňující okamžité zrušení pracovního poměru. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalovaného, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. přede dnem, kdy nabyly účinnosti zákony č. 251/2021 Sb., 330/2021 Sb. a 511/ 2021 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 10. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 11. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do dvou měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však do jednoho roku od dne, kdy důvod k výpovědi vznikl. 12. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 13. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila úkon k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovn