Okresní soud Praha-západ 34 C 70/2026-75 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dme , datum, . Na základě této smlouvy byla žalovanému téhož dne poskytnuta bezhotovostně částka , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 78,57 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem 2025. Žalovaný však na dlužnou částku zaplatil pouze 2 splátky, tedy celkem , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel splátky řádně a včas, byl celý úvěr zesplatněn. Na základě porušení smlouvy o úvěru žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v částce , částka, , právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce , částka, a po zesplatnění úvěru též na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru (částky , částka, ) za každý den prodlení od , datum, do data , datum, , tedy v celkové částce , částka, . Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 78,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v celkové částce , částka, a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž výše úroku je omezena částkou , částka, . Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vyhodnocovala na základě povinnosti doložit potvrzení o příjmech, na základě informací o klientovi z databází ISIR, NRKI a SOLUS, jakož i z informativního výpisu z bankovního účtu žalovaného, z hodnocení klienta a z jeho prohlášení. Žalobkyně na základě informací, které čerpala z uvedených registrů a od klienta, dospěla k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení, ohledně čehož byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání dne 1. 6 2026, ke kterému byl řádně předvolán, proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) a z předsmluvního formuláře z , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s tím, že bude splácen ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná, po celou dobu splácení úvěru, ve výši 78,57 % ročně. Při odstoupení od smlouvy pak činí částka úroku splatná za 1 kalendářní den , částka, . Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činí 114,05 %.5. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž je v dodatku popsán proces uzavření smlouvy uvedeným způsobem.6. Z oznámení o schválení úvěru z , datum, soud zjistil, že byl schválen úvěr na základě smlouvy o úvěru, ve znění dodatku č. , hodnota, k této smlouvě. V dokumentu jsou uvedeny základní podmínky poskytnutí úvěru, včetně výše poskytnutého plnění žalobkyní, výše měsíčních a podmínky splácení s tím, že se RPSN navýšilo na 118,09 %.7. V dokumentu „Základní informace o klientovi“ žalobkyně shrnula základní údaje o žalovaném s tím, že žalovaný měl dne , datum, odeslat , částka, (z dokumentu „Důkaz o odeslání , částka, “). Ohledně této transakce byl žalovaný obratem informován žalobkyní cestou SMS s tím, že žalovaný na ni souhlasně reagoval (z dokumentů „Zaslaná SMS /Informace o vyplacení/“ a „Důkaz o přijaté SMS /pro vyplacení/“).8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , na který zaplatil dvě splátky po , částka, (ve dnech , datum, a , datum, ), dále byl opakovaně žalobkyní vyzván k úhradám.9. Z předžalobní výzvy z , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy. Z poštovního podacího archu z , datum, soud zjistil, že předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .10. Z výzev k zaplacení z , datum, a z , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek úvěru, s jejichž splácením byl v prodlení, a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.11. Z oznámení z , datum, soud zjistil, že došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy žalovaný byl povinen uhradit částku , částka, do 10 dnů od data odeslání oznámení.12. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.13. Z potvrzení o příchozí úhradě z , datum, soud zjistil, že žalovaný přijal dne , datum, částku , částka, , přičemž tato částka představuje mzdu žalovaného. Z potvrzení o příjmu žalovaného z , datum, soud zjistil, že žalovaný pracuje u společnosti , právnická osoba, , kde jeho průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil , částka, .14. Z hodnocení klienta z , datum, se podává, že žalovaný je zaměstnaný s příjmem , částka, . Ve výdajích bylo zahrnuto životní minimum v částce , částka, , náklady na bydlení v částce , částka, a rezerva ve výši , částka, . Volné zdroje tedy po odečtení výdajů (navýšených o rezervu) od příjmů byly určeny v částce , částka, .15. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně má od , datum, oprávnění poskytovat spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení.16. Z výpisu záznamů z registru SOLUS a z výpisu z nebankovního registru klientských informací se podává, že žalovaný nemá žádné dluhy po splatnosti.17. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně odeslala částku , částka, žalovanému.18. S ohledem na shora uvedená zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na účet částku ve výši , částka, na základě smlouvy označené jako smlouva o úvěru číslo , hodnota, , která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku v celkové výši , částka, ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný zaplatil první dvě splátky, celkem tedy žalobkyni zaplatil částku , částka, . Dále žalovaný nezaplatil ničeho. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení věci, a proto je dále pro nadbytečnost již nerozváděl.19. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto smlouvu uzavírala žalobkyně jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel.20. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti uvedla pouze obecně, že vyhodnotila úvěruschopnost na základě toho, že žalovaný byl povinen doložit potvrzení o svém příjmu a výpis z účtu, dále lustrací v ISIR, NRKI a SOLUS a údajů z karty k posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně pouze zjišťovala a ověřovala příjem žalovaného, ve zbytku se spoléhala na jeho tvrzení, aniž tyto nějak ověřovala. Žalobkyně zejména nezkoumala a neověřovala skutečné výdaje žalovaného, kdy vycházela pouze z částky životního minima, ani se nezabývala reálnými celkovými majetkovými poměry žalovaného, což mohla učinit např. prostřednictvím výpisů z účtu za relevantní období, neověřovala ani žalovaným uvedenou částku, kterou vynakládá na bydlení (např. na základě nájemní smlouvy, plateb za energie a za služby spojené s bydlením, výpisem z evidence katastru nemovitostí, když žalovaný ve formuláři uvedl, že má vlastní bydlení). Jako nevěrohodné se rovněž jeví tvrzení žalovaného, že má vysokoškolské vzdělání, když z potvrzení o příjmu vyplývá, že pracuje jako montážník stavebních výtahů s čistým měsíčním příjmem , částka, . S ohledem na tyto skutečnosti nelze než uzavřít, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného pouze formálně na základě neověřených údajů, a nepostupovala tak s péčí odborníka. Nedostála tak své povinnosti, že má před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posuzovat úvěruschopnost žalovaného a na předmětnou smlouvu je tedy třeba ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona hledět jako na absolutně neplatnou.24. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Žalovaný z ní vrátil pouze částku , částka, . Soud proto ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému vrátit dosud nesplacenou jistinu ve výši , částka, . Povinnost vydat bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne , datum, . Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení do 15 dnů od data odeslání, tj. do , datum, . Ode dne následujícího se tak žalovaný ocitl v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,50 %. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve lhůtě stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela pasivní a nic netvrdil, ani nedoložil ke svým aktuálním majetkovým poměrům a schopnostem uvedenou částku splácet. Ve zbývající části pak soud žalobu s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ohledně nároků z ní vyplývajících zamítl (výrok II).25. Žalobkyně měla úspěch ve věci co do 56,6 %, žalovaný co do 43,4 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od , datum, , sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a účast na jednání soudu). Dále jí náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, kterou soud přiznal v částkách , částka, dle advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , za převzetí a přípravu zastoupení (na základě dohody o zastoupení ze , datum, ), a po , částka, za každý ze tří dalších úkonů dle advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, . Jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH a tato doložila osvědčení o registraci plátce DPH, přiznal soud ještě částku , částka, představující DPH. Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 13 % pak činí , částka, (13 % z , částka, ). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za doplnění tvrzení a důkazů k prokázání, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť to měla učinit již v podané žalobě. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).