4 C 47/2022-42 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 686,35 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela Smlouvu k službě Twisto účet, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby Twisto účet, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím sms zprávy, žalobce tento návrh akceptoval opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně. Žalovaný rovněž využil i služby„ Twisto Karta“, kterou si objednal prostřednictvím Twisto účtu. Na základě této smlouvy byla žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet. Žalovaný využil v období od [datum] do [datum] služeb v celkové výši 11 411,79 Kč, jak vyplývá z přiloženého vyúčtování, přičemž částku ve výši 4 035,12 Kč prostřednictvím Karty, částku ve výši 6 601,67 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu a částku ve výši 775 Kč prostřednictvím objednávky u společnosti [webová adresa]. Dlužná částka zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 11 411,79 Kč a dlužné poplatky ve výši 5 274,56 Kč. Žalovaný zaplatil na vymáhanou povinnost částku ve výši 1 341,18 Kč, více neuhradil i přes zaslané výzvy. Žalobkyně dále doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována z interní databáze, registru [příjmení], centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a na základě informací, které uvedl žalovaný. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné k posouzení věci. 5. Z registračního procesu Twisto účet, smlouvy k službě Twisto účet s ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami a smlouvy o splátkovém limitu s přílohami soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě Twisto účet, prostřednictvím které mohl žalovaný čerpat prostředky s celkovým finančním limitem. 6. Z vyúčtování žalovaného byly zjištěny učiněné platby, vyúčtované poplatky, celková cena služby za jednotlivé měsíce s datem splatnosti. 7. Z výstupu z interního systému k posouzení úvěruschopnosti a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 24 500 Kč, měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč a další splátky mimo žalobkyni ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně o žalovaném zjišťovala informace v systému [příjmení]. 8. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum]. 9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr: 10. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě Twisto účet, prostřednictvím které mohl žalovaný čerpat prostředky s celkovým finančním limitem. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 24 500 Kč, měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč a další splátky mimo žalobkyni ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost dale zjišťovala z interní databáze, registru [příjmení], centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a na základě informací, které uvedl žalovaný. Žalovaný využil v období od [datum] do [datum] služeb v celkové výši 11 411,79 Kč, přičemž částku ve výši 4 035,12 Kč prostřednictvím Karty, částku ve výši 6 601,67 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu a částku ve výši 775 Kč prostřednictvím objednávky u společnosti [webová adresa]. Žalovaný zaplatil na vymáhanou povinnost částku ve výši 1 341,18 Kč, více neuhradil i přes zaslanou předžalobní výzvu. 11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 15. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že informace získala z veřejných registrů a tvrzení žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně informace získané od žalovaného neověřila,