8 C 139/2022-66 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9 910 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 31,23 Kč, 56,95 Kč, 130,01 Kč, 129,39 Kč, 101,75 Kč, 92,88 Kč, 85,87 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 9 910 Kč od [datum] do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 2 606,18 Kč a smluvních úroků ve výši 690,65 Kč, 1 050 Kč, 997,59 Kč, 738,34 Kč, 621 Kč, 509,76 Kč a ve výši 100,5 % ročně z částky 4 217,38 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od [datum] dosáhne částky 76 593 Kč, a to z titulu smlouvy ze dne [datum], na základě níž žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. 2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované ještě před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že schopnost úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, také byla ověřována v databázích a rejstřících a byl proveden scoring klienta. Na základě těchto skutečností pak bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. 3. Jednáno bylo za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se i přes řádné předvolání k jednání nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], předsmluvního formuláře a dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úroky s úrokovou sazbou ve výši 162,51 % ročně zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 1 773 Kč, celkem tedy 63 828 Kč. 5. Z žádosti o uzavření smlouvy s kopií občanského průkazu žalované a informací pro klienty soud zjistil, že žalovaná před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru mj. prohlásila, že sjednanou výši úroků za úvěr považuje za přiměřenou a souhlasí s ní, že nemá žádné dluhy vůči třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a je schopna řádně a včas splácet. 6. Z karty klienta, hodnocení klienta a výpisu z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaná v době uzavření smlouvy prohlásila, že je svobodná, žije v nájmu a je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou, její pravidelný čistý měsíční příjem činí 17 198 Kč a její výdaje činí 6 110 Kč měsíčně. 7. Z pracovní smlouvy včetně dohody o její změně soud zjistil, že žalovaná byla od 4. 10 2017 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako pracovník v sociálních službách, přičemž pracovní poměr na dobu určitou byl sjednán do [datum]. 8. Z výplatnic žalované soud zjistil, že její čistý příjem včetně záloh v lednu 2019 činil 15 881 Kč a v únoru 2019 činil 18 516 Kč. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku k poštovní přepravě soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 10. Po právní stránce soud nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ve smyslu § 3016 o. z. podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 19. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 20. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění zákonné předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků takového posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 21. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s informacemi o výši příjmů a výdajů, které sdělila sama žalovaná. Ačkoli tedy mohla prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek ověřit zaměstnání žalované, nebyla nijak doložena výše nákladů na bydlení a na domácnost, nebyly také vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje. Žalobkyně navíc neověřovala výpisem z účtu žalované její finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalované. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální