ECLI: ECLI:CZ:OSRA:2022:8.C.193.2021.1 Datum: 2022-05-09 Předmět: žaloba na ochranu osobnosti Ustanovení: ["§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ ["dohoda o rozvázání pracovního poměru""náhrada nemajetkové újmy""nemajetková újma""ochrana osobnosti""peněžité plnění""rehabilitace""smlouva pracovní""výpověď z pracovního poměru""zadostiučinění / satisfakce"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: žaloba na ochranu osobnosti. Aplikuje: § 149 (99/1963 Sb.), § 160 (99/1963 Sb.), § 137 (99/1963 Sb.), § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb..
1. Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout tím, že žalovaný měl dne [datum] v televizním pořadu [anonymizováno] s prezidentem na TV [anonymizováno] pronést„ [celé jméno žalobce] je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v [anonymizováno] domě nebo Úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost“. Tímto nepravdivým a difamačním tvrzením měl žalovaný očernit žalobce a pošpinit jeho čest, protože k rozvázání pracovního poměru došlo dohodou a z iniciativy žalobce, jenž na tehdejší pozici poradce předsedy vlády pro školství, vědu a výzkum nechtěl dále působit z důvodu ztráty důvěry v žalovaného jakožto tehdejšího předsedu vlády s ohledem na jeho postoj k tzv. kauze Olovo, tj. snahy diskreditovat [jméno] [příjmení], vnitrostranickou kritičku žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný se žalobci neomluvil ani po předžalobní výzvě, domáhal se přiměřeného zadostiučinění ve formě shora uvedené omluvy zaslané doporučeným dopisem.
2. Žalovaný s uplatněným nárokem na odčinění tvrzené nemajetkové újmy nesouhlasil, neboť neměl s žalobcem dobrou pracovní zkušenost, kvůli vysokému stupni jeho profesní neschopnosti vykonávat svěřenou funkci poradce předsedy vlády s ním byl dlouhodobě a zásadně nespokojen. Proto sám dal pokyn k ukončení pracovního poměru s žalobcem a následně od [jméno] [příjmení], tehdejšího vedoucího Úřadu vlády České republiky, obdržel informaci, že k tomu,„ vyhození“ žalobce, právě na základě jeho pokynu došlo. Sám s žalobcem o ukončení pracovního poměru nejednal, ale neměl důvodu informaci od důvěryhodné osoby, která měla výkon práv a povinností zaměstnavatele v gesci, nevěřit, zejména když tato informace zapadala do kontextu tehdejšího problematického působení žalobce na Úřadu vlády. Nemohlo se tedy jednat o vědomé šíření nepravdy. Kromě toho žalovaný nebyl motivován touhou poškodit žalobce, když v přímé reakci na dotaz moderátora, který nejdříve uvedl několik výroků žalobce o žalovaném a o oslavě svátku [ulice], o žalobci neřekl, že je neschopný, ale slova„ pro neschopnost“ vyjadřovaly důvod, pro který žalobce v pracovním poměru skončil. Dále žalovaný namítl, že u žalobce jako u tehdejšího člena rady České televize a tedy osoby veřejně činné je ochrana jeho osobnosti oslabena, navíc po předmětném interview sám poskytl rozhovor médiím a také publikoval několik postů na svém facebookovém profilu a článků na webu, ve kterých se hrubě a dehonestujícím způsobem vyjádřil o žalovaném. Tyto výroky tedy šířil ve veřejném prostoru, čímž si sám a na úkor zájmů a práva na ochranu osobnosti žalovaného zajistil jistou formu rehabilitace ve formě mohutné a mnohačetné autosatisfakce. Nehledě k tomu již žalobce podle předchozího pravomocného rozsudku obdržel omluvu od Ministerstva financí, a to jak dopisem, tak zveřejněnou na portálu ministerstva, proto by přiznání omluvy v tomto řízení bylo duplicitním plněním. Při jednání soudu nakonec vznesl námitku promlčení, kdy měl za to, že žaloba byla podána po marném uplynutí tříleté zákonné lhůty, neboť k inkriminovanému výroku došlo dne [datum]. Ze všech těchto důvodů proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
3. Účastníci v řízení učinili nesporným jednak existenci dřívějšího pracovního poměru žalobce u Úřadu vlády České republiky na pozici poradce předsedy vlády pro školství, vědu a výzkum, jednak výrok žalovaného ze dne [datum] v pořadu [anonymizováno] s prezidentem na TV [anonymizováno], znějící:„ [celé jméno žalobce] je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v [anonymizováno] domě nebo Úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost“. Dále též učinili nesporným, že žalobce dne [datum] zaslal žalobci předžalobní výzvu, v níž ho vyzval, aby mu poslal dopis obsahující shora uvedenou omluvu za zmíněný výrok. Pro zjištění ostatních tvrzení soud provedl následující dokazování.
4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla České republice, jednající Ministerstvem financí, uložena povinnost zaslat žalobci dopis se shora uvedenou omluvou, neboť soud dospěl k závěru, že jednak (v tomto řízení) žalovaný v daném televizním pořadu pronesl nepravdivé tvrzení, které bylo objektivně způsobilé způsobit žalobci újmu, jednak šlo proto ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o nesprávný úřední postup prezidenta republiky, za který odpovídá stát, za nějž zde jedná Ministerstvo financí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve věci samé a změněn jen ve výroku o náhradě nákladů řízení, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo dovolání České republiky, jednající Ministerstvem financí, proti rozsudku odvolacího soudu odmítnuto. Avšak nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byla všechna předchozí rozhodnutí zrušena, neboť absentuje obsahová souvislost předmětného výroku a funkce prezidenta, byť byl pronesen v pořadu, kde byl žalovaný pozván jakožto prezident republiky, aby tam promluvil k veřejnosti, týká se nicméně okolností z doby, kdy [celé jméno žalovaného] ještě nebyl prezidentem, a popisoval aktivitu dávno v minulosti, proto nic nebrání tomu, aby odpovědnost nesl jakožto soukromá osoba. Soud je závěry obsaženými v tomto nálezu vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy).
5. Z přepisu zmiňovaného rozhovoru žalovaného v pořadu [anonymizováno] s prezidentem vysílaného v TV [anonymizováno] dne [datum] plyne, že žalovaný reagoval na moderátora [jméno] [příjmení], který citoval vyjádření žalobce, mj., že„ obyčejnými lidmi [celé jméno žalovaného] pohrdal už jako premiér“, nejen shora uvedeným tvrzením, ale následně k informaci moderátora, že žalobce taktéž vyhodil, uvedl:„ A taky jste ho vyhodil, no vidíte. Mám dojem, že ho dokonce vyhodil i [jméno] [příjmení], takže už je to potřetí, co byl vyhozen pro neschopnost. No a je to ubožák, takže nekritizujme jeho. Kritizujme toho, kdo si ho najal nebo zvolil do Rady České televize, protože když tam volíte ubožáky, jste sám ubožák.“
[Anonymizovaný odstavec.]
7. V postech na svém facebookovém účtu ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce naznačuje, že žalovaný je sponzorován [příjmení] a má chtít, aby zde vládly poměry jako v Rusku. Dále žalobce označuje žalovaného slovy„ hradní paralytik“,„ zlej dědek“ nebo„ poctivej kolaborant“, který veřejně lže a dehonestuje nepohodlné občany.
8. Také v článcích„ [celé jméno žalovaného] o vyhazovu lhal a musí přijít omluva, rozhodl soud. Poradce odešel sám“, publikovaném na webu [webová adresa] dne [datum],„ Stát se musí omluvit za [anonymizováno] lež o bývalém poradci [celé jméno žalobce], potvrdil soud“, publikovaném na webu [webová adresa] dne [datum],„ [celé jméno žalobce] sbírá peníze proti [celé jméno žalovaného], bude soud, i vy můžete přispět“, publikovaném na webu [webová adresa] dne [datum], v příspěvku žalobce na jeho twitterovém účtu dne [datum], a v crowfundingovém projektu„ Společně proti lžím [celé jméno žalovaného]“ na webu [webová adresa] se žalobce o žalovaném vyjadřuje jako o lháři, který„ lže tradičně“, přičemž žalobce se chce jeho lžím bránit soudní cestou, k čemuž získává finanční podporu. Rychlost a nárůst sbírky nad původně vytyčenou částku označuje jako„ nejpádnější odpověď sprostotě [anonymizováno] a důkaz občanské soudržnosti proti aroganci moci“.
[Anonymizovaný odstavec.]
10. Co se týče pracovního poměru žalobce a žalovaným tvrzeného důvodu, pro který měl být ukončen, soud provedl též řadu důkazů. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem a Úřadem vlády České republiky, zastoupené ředitelem personálního odboru [anonymizováno] [jméno] [příjmení], plyne, že dosavadní zařazení žalobce ve funkci ministerský rada v 11. platové třídě se od [datum] mění na funkci vládní rada ve 12. platové třídě.
11. Ve dvou dopisech, obou ze dne [datum], přičemž první je adresován Mgr. [jméno] [příjmení] jakožto předsedovi poslaneckého klubu ČSSD a druhý Ing. [jméno] [příjmení] jakožto předsedovi senátorského klubu ČSSD, je žalovaným konstatováno, že je třeba prohlubovat dialog mezi vládou a jak poslaneckým klubem, tak senátním klubem ČSSD, a žalovaný považuje za efektivní pověřit koordinací některého ze svých spolupracovníků. Po objektivní úvaze, kdy bylo cílem vybrat oboustranně přijatelného člověka, jehož kredit je uvnitř strany nezpochybnitelný, proto kooptuje ode dne [datum] do této funkce žalobce, jenž pracuje v týmu jeho odborných poradců. Žalovaný zde také projevil přání, že toto opatření zabezpečí potřebnou kvalitu vzájemné spolupráce.
12. Z článku„ [celé jméno žalovaného] už ví, co udělá s [jméno]“, publikovaném v [anonymizováno] frontě [anonymizováno] dne [datum], soud zjistil, že vyřizování pošty a zpracování důvěrných dokumentů měl mít na starosti nový šéf sekce předsedy vlády, jímž se měl stát žalobce, dosavadní poradce žalovaného. Žalovaný se měl rozhodnout za týden nebo 14 dní,
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.