8 C 26/2022-18 — Okresní soud v Rakovníku

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem [částka] s příslušenstvím jakožto jízdného a přirážky k jízdnému (pokuty) podle Smluvních přepravních podmínek s tím, že žalovaný se při kontrole jízdenek na linkách městské hromadné dopravy provozované žalobkyní dne [datum] neprokázal platným jízdným dokladem. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud takový závěr o skutkovém stavu, že žalovaný dne [datum] v [obec] na lince metra C městské hromadné dopravy se neprokázal kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné ani přirážku k jízdnému po výzvě učiněné kontrolorem nezaplatil. Podle části 8. bodu 4 Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy cestující, který se při přepravní kontrole nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku ve výši [částka]. K uhrazení dlužné částky byla žalovaný před podáním žaloby vyzván. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 2550 zákona č. 89/202 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a podle vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silní dopravu, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 o. z., a žalovaný, který byl v důsledku toho povinen dodržovat Smluvní přepravní podmínky žalobkyně, se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem a sjednané jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Žalobkyni podle § 1970 o. z. náleží i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši [částka] podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů po [částka] za tyto tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, obojí včetně náhrady za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % ve výši [částka].