8 C 64/2022-51 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 757,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 662,85 Kč, úroků ve výši 15,9 % ročně z částky 79 757,12 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 50,62 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 79 757,12 Kč od [datum] do zaplacení, částky 180 279,99 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 826,48 Kč, úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 180 279,99 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 117,27 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 180 279,99 Kč od [datum] do zaplacení, částky 8 130,68 Kč, úroků ve výši 16,9 % ročně z částky 6 085,84 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 085,84 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazených úvěrů ve výši 86 000 Kč a 197 000 Kč a kontokorentního úvěru s limitem 6 000 Kč, který na základě smluv ze dne [datum], [datum] a [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO] (zaniknuvší později fúzí se společností [právnická osoba]), jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když před ještě uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, také nahlédnutím do veřejných registrů. 3. Jednáno bylo za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se i přes řádné předvolání ani k jednomu jednání nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Vzhledem k tomu, že bez důvodné a včasné omluvy zmeškal první jednání ve věci, ačkoli žaloba i předvolání mu byly doručeny do vlastních rukou (§ 49 odst. 4 o. s. ř.) a ačkoli byl o následcích nedostavení se poučen, měl soud shora uvedená žalobní tvrzení za nesporná. Z úřední povinnosti se však musel zabývat otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Proto provedl následující dokazování. 4. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta k jeho žádosti ze dne [datum], identifikace žádosti a kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o kontokorentní úvěr s limitem 6 000 Kč. Právní předchůdkyně prošetřila výši příjmu žalovaného, kdy vycházela z údajů, které sám sdělil (je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 15 000 Kč měsíčně a výdaje na živobytí činí 6 500 Kč). Dále prověřovala interní i externí dluhy žalovaného, záznamy na„ black listech“, neplatné doklady a existující exekuce, získávala také informace z externích úvěrových registrů. Zjistila, že insolvenční rejstřík je bez záznamu, nebyl nalezen neplatný doklad, bez záznamu byl interní black list, byla zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie, nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splacení úvěru 98,88 %. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč ověřila podle příjmů připisovaných na jeho účet, přičemž započítala zjištěný příjem ve výši 14 565 Kč. Dále zohlednila výdaje ve výši 6 500 Kč, z toho výdaje na bydlení ve výši 3 090 Kč a na živobytí ve výši 3 410 Kč. Uzavřela, že žalovaný je schopen danou„ půjčku“ splácet, proto požadovaný úvěr schválila. 5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta k jeho žádosti ze dne [datum], identifikace žádosti a kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 197 000 Kč. Právní předchůdkyně prošetřila výši příjmu žalovaného, kdy vycházela z údajů, které sám sdělil (je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 18 000 Kč měsíčně, splácí úvěry ve výši 5 700 Kč měsíčně a výdaje na živobytí činí 3 000 Kč). Dále prověřovala interní i externí dluhy žalovaného, záznamy na„ black listech“, neplatné doklady a existující exekuce, získávala také informace z externích úvěrových registrů. Zjistila, že insolvenční rejstřík je bez záznamu, nebyl nalezen neplatný doklad, bez záznamu byl interní black list, byla zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie, nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splacení úvěru 99,27 %. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč ověřila podle příjmů připisovaných na jeho účet, přičemž započítala zjištěný příjem ve výši 15 731 Kč. Dále zohlednila výdaje ve výši 10 488 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 6 026 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 052 Kč a na živobytí ve výši 3 410 Kč. Uzavřela, že žalovaný je schopen danou„ půjčku“ splácet, proto požadovaný úvěr schválila. 6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta k jeho žádosti ze dne [datum], identifikace žádosti a kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 86 000 Kč. Právní předchůdkyně prošetřila výši příjmu žalovaného, kdy vycházela z údajů, které sám sdělil (je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 18 000 Kč měsíčně, splácí úvěry ve výši 3 500 Kč měsíčně a výdaje na živobytí činí 2 000 Kč). Dále prověřovala interní i externí dluhy žalovaného, záznamy na„ black listech“, neplatné doklady a existující exekuce, získávala také informace z externích úvěrových registrů. Zjistila, že insolvenční rejstřík je bez záznamu, nebyl nalezen neplatný doklad, bez záznamu byl interní black list, byla zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie, nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splacení úvěru 99,27 %. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč ověřila podle příjmů připisovaných na jeho účet, přičemž započítala zjištěný příjem ve výši 15 958 Kč. Dále zohlednila výdaje ve výši 8 973 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 3 984 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 579 Kč a na živobytí ve výši 3 410 Kč. Uzavřela, že žalovaný je schopen danou„ půjčku“ splácet, proto požadovaný úvěr schválila. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protipráv