8 C 96/2022-52 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 050 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, a to z titulu neuhrazeného úvěru ve výši 6 000 Kč, který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla a který se žalovaný zavázal vrátit ve čtyřech splátkách nejpozději do [datum]. 2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru č. KL [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně ve čtyřech splátkách nejpozději do [datum]. První se splatností dne [datum] ve výši jistiny 1 447,77 Kč, poplatku za správu 900 Kč a smluvního úroku 168 Kč, druhá se splatností dne [datum] ve výši jistiny 1 474,65 Kč, poplatku za správu 900 Kč a smluvního úroku 141,12 Kč, třetí se splatností dne [datum] ve výši jistiny 1 523,44 Kč, poplatku za správu 900 Kč a smluvního úroku 92,33 Kč a čtvrtá se splatností dne [datum] ve výši jistiny 1 554,14 Kč, poplatku za správu 900 Kč a smluvního úroku 48,18 Kč Celkem tedy 10 050 Kč. V případě prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 4. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu, na kterém zatím ničeho neuhradil. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce soud nárok posoudil podle § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žalovaný nevrátil žalobkyni ve formě úvěru poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, čímž se dostal podle § 1968 o. z. do prodlení. Úvěr mu byl přitom poskytnut jako spotřebiteli oprávněně, neboť žalobkyně zkoumala jeho úvěruschopnost v dostatečném rozsahu a nemohla mít tedy důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutou zápůjčku splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu soud žalovaný nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, včetně sjednané smluvní pokuty ve výši 450,50 Kč a včetně smluvních úroků podle § 2395 o. z. ve sjednané výši i zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy nejdříve ode dne prodlení u každé jednotlivé dlužné splátky. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 1 540 Kč za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé), odměna ve výši 770 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý tento úkon, vše s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v sazbě 21 % Celkem tak jde o částku 5 550 Kč.