10 C 18/2022-40 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 290 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím, a to z titulu řádně a včas neuhrazené půjčky ve výši 15 000 Kč, kterou na základě smlouvy ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž insolvenční řízení žalované dlužnice bylo skončeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], jímž bylo schválené oddlužení zrušeno a řízení zastaveno, jelikož žalovaná porušovala jí stanovené povinnosti. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a přehledu plateb soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná hradila nepravidelně, celkem zaplatila 12 650 Kč, poslední platba proběhla v 17. týdnu roku 2010. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že vymáhaná pohledávka již ve výši jen 12 290 Kč za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, a z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu ještě před podáním žaloby. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce soud nárok posoudil podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a dospěl poté k závěru, že žalovaná nevrátila shora uvedené právní předchůdkyni žalobkyně ve formě půjčky poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, čímž se dostala podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. do prodlení. Vzhledem k tomu soud žalovaný nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, včetně zákonných úroků z prodlení podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ode dne prodlení zčásti kapitalizovaných a zčásti ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč a podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba), obojí s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % Celkem tak jde o částku ve výši 2 252 Kč.