8 C 133/2023-41 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem [částka] spolu se shora uvedeným příslušenstvím, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který mu na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla. 2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že ještě před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vyšla jednak z bankovního registru klientských informací, z nebankovního registru klientských informací, z registru [příjmení], ze svých interních databází, z insolvenčního rejstříku a z databází neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky i z evidence adres obecních a městských úřadů. Dále vyšla z čestného prohlášení žalovaného o jeho příjmu ve výši [částka] měsíčně a o jeho výdajích, které činí náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně a ostatní výdaje ve výši [částka] měsíčně, což konfrontovala se správními instituty z oblasti státní sociální politiky a s částkami vycházející ze statistických dat, proto u výdajů žalovaného vycházela z částky [částka] měsíčně. Domnívala se, že není možné po poskytovateli úvěru požadovat, aby veškeré výdaje byly objektivně ověřené, jelikož tento požadavek není naplnitelný. Dospěla tedy k závěru, že žalovaný, jako každá svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností používat jej s běžnou péčí a opatrností, bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Připomněla, že porušení povinnosti poskytnout věřiteli v souvislosti s posuzováním úvěru úplné přesné a pravdivé informace je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu. Považovala za důležité také zmínit, že žalovaný na poskytnutý úvěr zpočátku hradil řádně a včas, z čehož lze dovodit, že příčina důvodu aktuálního nesplácení dluhu vznikla až po poskytnutí úvěru. Dále uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr dosud uhradil celkem [částka]. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně přílohy, standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku KB, oznámení Komerční banky o úrokových sazbách v českých korunách, všeobecných obchodních podmínek a z interního účetního dokladu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] jakožto osobní spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté prostředky s úroky ve výši 9,7 % ročně, celkem tedy [částka], zaplatit ve splátkách do [datum]. 5. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum], z návrhu žalobkyně na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru a z kreditních informací soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, je vlastníkem„ domu/bytu“, příjem z podnikatelské činnosti činí [částka] měsíčně, nemá žádné vyživované děti, jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí [částka] a ostatní výdaje [částka] měsíčně a nemá žádné závazky z jiných úvěrů. Žádost je podepsána žalovaným, neobsahuje však údaje o případném ověření tvrzených příjmů a výdajů. Z odpovědi z externích registrů a ze seznamu dlužníků rejstříku ISIR dále vyplynulo, že žalobkyně v těchto registrech o žalovaném nezjistila žádné skutečnosti. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně potvrzení o doručování zásilky soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 10. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a násl. o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tudíž povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat i doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. 16. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo tak spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s informacemi, které žalovaný ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedl. Přitom pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Nebyly tedy nijak ověřeny příjmy žalovaného v tvrzené výši [částka] měsíčně, ani specifikovány, natož doloženy výdaje v tvrzené výši celkem pouze [částka] měsíčně. Žalobkyně ani neověřovala např. výpisem z účtu žalovaného jeho finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalovaného. Jestliže žalobkyn