8 C 169/2023-64 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 112 519,54 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 936,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 648,75 Kč, úroků z prodlení ve výši 10,6 % ročně z částky 109 604,55 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 109 604,55 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 150 000 Kč, který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. K výzvě soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný uvedl příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně, což odpovídalo výpisu z jeho účtu, dále uvedl výdaje ve výši 0 Kč měsíčně a splátky ve výši 0 Kč měsíčně. Životní výdaje banka proto stanovila pomocí dat, sdělených žalovaným, v kombinaci s interními informacemi banky včetně statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 220 Kč měsíčně. Dotazem do vlastních systémů banka zjistila, že žalovaný splácí úvěr splátkami ve výši 939 Kč. Po dotazech do dalších externích databází dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Tato tvrzení přímo vyplývala z připojeného posouzení úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky ve výši 10,6 % ročně splatit po splátkách ve výši 2 351 Kč nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas nesplácel, právní předchůdkyně prohlásila ke dni [datum] celý dluh za splatný. 5. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] počáteční zůstatek činil 0 Kč a konečný zůstatek 0,19 Kč, na účet bylo připsáno 12 202 Kč od společnosti [právnická osoba], kromě výběru v hotovosti a platby kartou žalovaný na splátku úvěru uhradil 939 Kč, poplatek ve výši 93 Kč již nebyl proveden kvůli nedostatečnému zůstatku. V období od [datum] do [datum] počáteční zůstatek činil 0,19 Kč a konečný zůstatek 79,19 Kč, na účet bylo připsáno 11 811 Kč od společnosti [právnická osoba], kromě výběrů v hotovosti žalovaný na splátku úvěru uhradil 939 Kč, poplatek ve výši 93 Kč již nebyl proveden kvůli nedostatečnému zůstatku. V období od [datum] do [datum] počáteční zůstatek činil 79,19 Kč a konečný zůstatek 117,19 Kč, na účet bylo připsáno 11 912 Kč od společnosti [právnická osoba] a také 14 058 Kč od Finančního úřadu pro Středočeský kraj jako přeplatek, kromě výběrů v hotovosti žalovaný na splátku úvěru uhradil 939 Kč, poplatek ve výši 93 Kč opět nebyl kvůli nedostatečnému zůstatku proveden. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 7. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 17. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktick