8 C 20/2023-24 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 000 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 8 000 Kč, který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla. 2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Nejdříve provedla preskóring podle svého statistického modelu, poté si od žalovaného vyžádala potvrzení o jeho příjmech formou výpisů z jeho účtu, dále ověřovala výdaje žalovaného, a to jak jeho prohlášením, tak pomocí statistického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu. Provedla také lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI. Domnívala se proto, že řádně a důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně předsmluvních informací a z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté prostředky, úroky ve výši 39 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč zaplatit jedinou splátkou do 30 dnů. V případě prodlení poplatek činil částku 8 544 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit navíc náhradu účelně vynaložených nákladů, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 5. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je zaměstnán u [právnická osoba], s. r. o., jeho příjem činí 35 574 Kč, nemá žádné vyživované děti, výdaje na bydlení činí 5 576 Kč, osobní výdaje činí 8 000 Kč a výdaje na jiné„ půjčky“ činí 7 500 Kč měsíčně. Lustrace v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru kradených dokladů byla negativní. Z lustrace v registru úvěrů REPI vyplynulo, že žalovaný má další tři závazkové vztahy a zbývá mu doplatit 51 173 Kč. Ze dvou výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud dále zjistil, že počáteční zůstatek činil 17,28 Kč a konečný zůstatek - 8,28 Kč, přičemž za tyto dva měsíce platilo, že jakmile byla žalovanému na účet připsána vyšší částka (36 825 Kč, 16 500 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč apod.) vzápětí bylo téměř stejné množství finančních prostředků odepsáno (36 800 Kč, 16 000 Kč, 20 500 Kč, 28 439 Kč apod.). Z tohoto pohybu finančních prostředků lze současně vyčíst, že šlo především o dalších úvěry a zápůjčky a jejich splátky, kdy kromě [jméno] [příjmení] byly druhou stranou [právnická osoba] s. r. o., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a Thepay.cz, s. r. o. 6. Z poslední výzvy před žalobou ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 16. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovně