8 C 266/2023-15 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 13 650 Kč spolu s náklady spojenými s uplatňováním pohledávky ve výši 1 815 Kč, a to z titulu řádně a včas neuhrazené krátkodobé podnikatelské zápůjčky ve výši 8 000 Kč, kterou na základě smlouvy o poskytnutí zápůjčky ze dne [datum] žalované poskytla [právnická osoba] finance a.s., [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o poskytnutí zápůjčky [číslo] ze dne [datum] včetně žádosti o zápůjčku a všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou jakožto podnikající fyzickou osobou smlouvu o zápůjčce, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do [datum] poskytnutou částku zvýšenou o poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, tj. částku v celkové výši 10 000 Kč. Součástí smluvního ujednání bylo také zakotvení smluvních pokut ve výši 850 Kč v případě prodlení žalované s úhradou celkové částky delším než 3 dny, 1 050 Kč při prodlení delším než 7 dnů, a 1 750 Kč při prodlení převyšujícím 14 dnů. Z článku 5.4. všeobecných obchodních podmínek přitom vyplývá, že se jedná o samostatné smluvní pokuty, jejichž výše se v případě trvajícího prodlení sčítá. Žalovaná se taktéž zavázala uhradit náklady související s vymáháním dlužné pohledávky v paušální výši 7 854 Kč, a to inkasní agentuře [právnická osoba], [IČO], v případě, že bude věc uvedené agentuře předána k mimosoudnímu vymáhání. 5. Z nedatované smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a emailu zaslaného dne [datum] žalobkyní žalované soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel žalované postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná prostřednictvím emailu informována a současně vyzvána, aby uhradila částku v celkové výši 21 850 Kč zahrnující mimo částky ve výši 13 650 Kč také příslušenství ve výši 8 200 Kč. 6. Z emailové zprávy zaslané žalobkyní žalované dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou ke komunikaci s tím, že v opačném případě bude věc řešena soudní cestou. 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, a tedy ani prokázány. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 11. Soud v prvé řadě podotýká, že se v daném případě jednalo o podnikatelskou zápůjčku, která byla žalované poskytnuta jakožto podnikající fyzické osobě v souvislosti s jejím podnikáním. Žalovaná tedy v rámci předmětného závazku nevystupovala v postavení spotřebitele (viz § 419 o. z.), a tudíž se na právní předchůdkyni žalobkyně nevztahovaly povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, včetně povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a proto se soud touto otázkou vůbec nezabýval. 12. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na podkladě výše uvedené smlouvy o poskytnutí zápůjčky částku ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaná do [datum] právní předchůdkyni žalobkyně vrátí poskytnutou zápůjčku spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 2 000 Kč, tj. částku v celkové výši 10 000 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou byly rovněž sjednány smluvní pokuty ve výši 850 Kč v případě prodlení přesahujícím 3 dny, 1 050 Kč při prodlení delším než 7 dnů, a 1 750 Kč při prodlení převyšujícím 14 dnů. Žalovaná však svému závazku nedostála a předmětnou částku právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě ani po jejím uplynutí ani zčásti nevrátila, načež právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku postoupila na žalobkyni. 13. Z tohoto důvodu tedy soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku v celkové výši 13 650 Kč. Přisouzená částka sestává z jistiny poskytnuté zápůjčky ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč a celkem tří smluvních pokut ve výši 850 Kč, 1 050 Kč a 1 750 Kč. 14. Soud naopak žalobu zamítl co do částky 1 815 Kč, jichž se žalobkyně domáhala z titulu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním předmětné pohledávky, neboť žalobkyně nijak neprokázala, na jakém základě byla výše těchto nákladů stanovena, a především výši nákladů nijak nedoložila. Podle článku 5.3. smlouvy o poskytnutí zápůjčky se sice žalovaná zavázala k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním předmětné pohledávky, avšak pouze za situace, kdy by byla věc předána k mimosoudnímu vymáhání inkasní agentuře [právnická osoba], k čemuž však nedošlo. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť celkový neúspěch žalobkyně byl ve vztahu k jejímu celkovému úspěchu ve věci poměrně nepatrný. Soud tedy žalobkyni přiznal jí požadovanou náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 16. Pouze pro úplnost soud podotýká, že v daném případě bylo nerozhodné, že žalobkyně nezaslala žalované před podáním žaloby kvalifikovanou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. obsahující vylíčení toho, co po žalované žádá, z jakého titulu a v jaké výši. Judikatura je v tomto ohledu ustálena v názoru, že absence předžalobní výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. není zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaná ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten či schopen existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit nebo jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který žalobu o zaplacení podal, není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Uvedené judikaturní závěry lze přitom na projednávanou věc bezezbytku aplikovat, neboť žalovaná bezesporu nebyla ochotna ani přes opakované výzvy a urgence žalobou uplatněné nároky zaplatit či jinak zajistit uspokojení žalobkyně. Z tohoto důvodu tedy soud uzavřel, že zaslání předžalobní výzvy podle § 142a o. s. ř. ze strany žalobkyně v daném případě nebylo nezbytné. 17. Lhůta ke splnění povinnosti žalovanou byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.