8 C 306/2023-45 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 382 963,27 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 018,70 Kč, úroků ve výši 13,99 % ročně z částky 378 062,50 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 656,90 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 378 062,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 360 263 Kč, který na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila zejména na podkladě informací získaných od žalovaného, a dále na podkladě informací z interních i externích rejstříků. Žalovaný v rámci své žádosti uvedl, že jeho příjem činí 13 268 Kč, což bylo právní předchůdkyní žalobkyně zkontrolováno výpisem z běžného účtu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně následně ověřila také údaje z insolvenčního rejstříku, Bankovního registru klientských informací a historie v interní evidenci klientů. Žalovaný dále uvedl, že jeho výdaje dosahují nulové výše, a proto právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s dalšími informacemi na částku ve výši 7 292 Kč. V rámci poskytnutého úvěru byl rovněž zkonsolidován předchozí úvěr žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně, na který žalovaný hradil měsíční splátku ve výši 4 486 Kč. Na podkladě výše uvedeného tak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 23 438,23 Kč. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 360 263 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně, resp. při řádném splácení 13,43 % ročně, uhradit v měsíčních splátkách po 5 973 Kč nejpozději do [datum]. 5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o konsolidaci ve výši 20 000 Kč uvedl, že je rozvedený, vlastní dům a je vyučen. Jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 13 268 Kč a žádný další příjem nemá. Náklady žalovaný uvedl v nulové výši s tím, že splátky jiných úvěru ze skupiny právní předchůdkyně žalobkyně budou načteny automaticky. 6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného z období [datum] – [datum] se podávalo, že výdaje žalovaného opakovaně převyšovaly jeho příjmy, popř. byla výše příjmů a výdajů žalovaného téměř shodná, a nadto rovněž opakovaně nedošlo k provedení trvalých příkazů, neboť na účtu žalovaného nebyl dostatek finančních prostředků. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba], a žalobkyní včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 431 347,05 Kč, a to z titulu poskytnutého a řádně neuhrazeného úvěru uvedeného výše s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 17. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 18. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spo