8 C 319/2023-45 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně žalované poskytla. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované řádně posoudila jednak na podkladě informací získaných od žalované, které žalovaná doložila řadou podkladů, a jednak na základě veřejně i neveřejně přístupných informací (bankovní a nebankovní registry, interní informace, insolvenční a živnostenský rejstřík, ověření existence exekučního řízení, databáze neplatných dokladů, evidence adres obecních a městských úřadů), z nichž nebyly ve vztahu k žalované zjištěny žádné významné negativní skutečnosti. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum] uvedla, že její příjem ze závislé činnosti činí [částka] měsíčně, což žalobkyně ověřila periodickými výpisy z běžného účtu žalované. Žalovaná rovněž uvedla, že je svobodná, bezdětná a bydlí u rodičů, přičemž žalovanou uvedená částka měsíčních výdajů byla nižší než částka, která vyplynula ze statistických informací, a proto žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčních výdajů ve výši [částka]. Zjištěné údaje následně žalobkyně zadala do skóringového modelu a dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením předmětné smlouvy zjevně dána. Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaná na poskytnutý spotřebitelský úvěr uhradila částku v celkové výši [částka]. 4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 21,90 % při roční procentní sazbě nákladů 24,29 %, tj. částku v celkové výši [částka] uhradit v 96 měsíčních splátkách po [částka] do [datum]. 6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má středoškolské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Rovněž uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem [částka]. Ohledně běžných měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že její výdaje (vyjma spoření ve výši [částka]) činí [částka] měsíčně. 7. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalované u žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku [částka]. 8. Z výpisů z běžného účtu žalované za období [datum] – [datum], tj. z výpisů, které měla žalobkyně v době rozhodování o žádosti žalované k dispozici, se podávalo, že počáteční a konečný zůstatek bankovního účtu žalované po celé sledované období osciloval kolem povoleného debetu (tj. záporného zůstatku) ve výši [částka], přičemž výdaje žalované ve sledovaném období zcela spotřebovaly její příjmy a celkový debet účtu ještě mírně vzrostl. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši [částka] nejpozději do [datum], a to z titulu výše uvedeného řádně neuhrazeného spotřebitelského úvěru s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou. 10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotř