8 C 324/2023-33 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 283,98 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 213,98 Kč, úroků ve výši 23,79 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 973,75 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, který na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku ve výši 2 000 Kč. 2. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila zejména na podkladě informací získaných od žalovaného, které žalovaný doložil řadou podkladů, a tudíž právní předchůdkyně žalobkyně o jejich pravdivosti a správnosti neměla důvod pochybovat. Žalovaný vyplnil dne [datum] zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a jeho měsíční příjem činí 26 364 Kč, což bylo ověřeno na základě výměru, pracovní smlouvy, sociální podpory a výpisu z bankovního účtu Žalovaný současně uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, a právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřila, že vůči žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně rovněž soudu předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného a doklad o výměře důchodu, načež s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, uvedla, že aktuální absence podkladů bez dalšího neznamená, že tyto nebyly právní předchůdkyní žalobkyně prověřovány. Právní předchůdkyně žalobkyně tak po odborném posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr splácet, a teprve na základě toho s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, jimiž byl mj. refinancován zůstatek předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného ve výši 5 387 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 31 992 Kč sestávajícím z úroku ve výši 24 330 Kč (úroková sazba 86 % ročně), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 162 Kč, tj. částku v celkové výši 61 992 Kč, uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 444 Kč. 5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, má učňovské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Rovněž uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako dělník svozu u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 18 531 Kč, přičemž jeho další příjem ve výši 7 833 Kč měsíčně plyne z invalidního důchodu. Ohledně běžných měsíčních výdajů žalovaný uvedl, že jeho splátkové zatížení činí 1 534 Kč a odhadované měsíční výdaje dosahují 6 000 Kč. Dle zákaznické karty byly uvedené údaje ověřeny na základě pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu, výpisů z bankovního účtu a výměry důchodu. 6. Z oznámení o výměře invalidního důchodu soud zjistil, že žalovaný pobíral od ledna roku 2020 invalidní důchod druhého stupně ve výši 7 833 Kč měsíčně. 7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období červenec – srpen roku 2020 vyplynulo, že zůstatek bankovního účtu žalovaného v obou sledovaných měsících osciloval kolem nuly, když celkové příjmy žalovaného byly za sledované období pouze o několik desítek korun vyšší než jeho výdaje, které dosáhly celkem více než 120 000 Kč, a konečný zůstatek žalovaného ke dni [datum] byl záporný. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba] a žalobkyní včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel žalovaného postoupila pohledávku z výše uvedené spotřebitelské smlouvy za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 71 984,02 Kč, a to z titulu výše uvedeného řádně neuhrazeného spotřebitelského úvěru s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou. 10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebit