8 C 332/2023-26 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], to vše z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje. Žalobkyně současně v rámci svého vyjádření vzala podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky [částka] představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši [částka] a po podání žaloby dále žalobkyni dne [datum] částku ve výši [částka], pročež žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět také co do částky [částka] představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši [částka] (úroková sazba 272,05 % ročně, roční procentní sazba nákladů 1 237,4 %), tj. částku v celkové výši [částka] jednorázově splatit do [datum]. 6. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. 7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] 2022 mezi [právnická osoba] Finance s.r.o. a žalobkyní včetně společného prohlášení smluvních stran a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel žalované postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] nejpozději do [datum], a to z titulu výše specifikovaného řádně neuhrazeného spotřebitelského úvěru s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Soud tedy v prvé řadě s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky [částka], zastavil. 17. Meritorně se poté soud předně zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené l