8 C 335/2023-31 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 7,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který žalobkyně na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému poskytla. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila zejména na podkladě informací získaných od žalovaného, a dále na podkladě informací z bankovních a nebankovních registrů dlužníků, evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaný v rámci své žádosti uvedl, že jeho příjem činí [částka], což bylo žalobkyní ověřeno potvrzením o výši pracovního příjmu zaměstnance. Žalobkyně následně ověřila také údaje z insolvenčního rejstříku, bankovního i nebankovního registru klientských informací a historie v interní evidenci klientů, přičemž ve vztahu k žalovanému nezjistila žádné negativní skutečnosti. Žalovaný dále uvedl, že jeho výdaje dosahují nulové výše, a proto žalobkyně stanovila prostřednictvím interního ekonomického modelu životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s dalšími informacemi na částku ve výši [částka] měsíčně. V rámci poskytnutého úvěru byl rovněž zkonsolidován předchozí hotovostní úvěr žalovaného u žalobkyně, na nějž žalovaný hradil měsíční splátku ve výši [částka]. Na podkladě výše uvedeného tak žalobkyně uzavřela, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, kdy žalovanému po odečtení nového splátkového zatížení ve výši [částka] zbývala částka [částka] k pokrytí životních výdajů, tj. částka převyšující žalobkyní stanovené životní výdaje žalovaného. Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku v celkové výši [částka]. 4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný v rámci své žádosti uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a jeho jediný měsíční příjem činí příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], který byl žalobkyní ověřen potvrzením o příjmu žalovaného. Náklady žalovaný uvedl v nulové výši, stejně jako výši splátek mimo rámec žalobkyně, s tím, že splátky jiných úvěrů žalovaného u žalobkyně budou načteny automaticky. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 7,90 % ročně při roční procentní sazbě nákladů 8,55 % uhradit ve 120 měsíčních splátkách po [částka], nejpozději do [datum]. 7. Z pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán jako automechanik a jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil [částka]. 8. Z výpisu z úvěrového účtu za období do [datum] vyplynulo, že žalovaný vyčerpal dne [datum] částku v celkové výši [částka] a následně úvěr postupně splácel. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši [částka], a to z titulu poskytnutého a řádně neuhrazeného úvěru z výše uvedené úvěrové smlouvy s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou. 10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebi