8 C 385/2022-28 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 119 907,22 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 15 828,74 Kč, úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 118 429,22 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 039,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 907,22 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 120 000 Kč, který žalovaný na základě smlouvy s žalobkyní ze dne [datum] čerpal až do výše 121 216,39 Kč, ale řádně a včas jej neuhradil. 2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně s odkazem na právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu Švédského království, Nejvyššího soudu České republiky a Krajského soudu v Ústí nad Labem sdělila, že využitý statistický model je mnohem spolehlivější způsob posouzení úvěruschopnosti, než posouzení na základě vyžádaných dokladů. Doklady k příjmové stránce spotřebitele mohou být pozměněny či padělány, kromě toho po dobu trvání úvěrového vztahu mohou zastarat. Statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu. Dokladování výdajů je ještě větším problémem, protože běžní spotřebitelé si svých výdajů často nejsou vědomi a též si doklady neukládají. Lze se sice dotázat na účty spotřebitele, ale půjde o neověřená tvrzení. Spolehlivější a efektivnější metoda hodnocení výdajů je tedy také statistický model. Nadto ze zjištění určitých příjmů a výdajů nevyplývá, že spotřebitel bude po dobu trvání vztahu úvěr splácet. Zdůraznila také, že jakožto profesionálka disponuje odbornými znalostmi vycházejících z množství dat, na základě nichž jsou statistické modely vytvářeny, a pomocí nich lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost toho kterého žadatele o úvěr tento ve splátkách uhradit. Ostatně je v zájmu žalobkyně jako poskytovatelky úvěrů, aby tuto schopnost posoudila co nejlépe a minimalizovala tak své potencionální ztráty z nesplacených úvěrů. Její odbornou péči je tak třeba spatřovat ve výpočtu kreditního skóre žalovaného, neboť je statisticky nejspolehlivějším ukazatelem, podle kterého lze schopnost splácet predikovat. Z toho vyplývá, že nepochybila, když tvrzení žalovaného považovala, při neexistenci důvodných pochybností o pravdivosti těchto tvrzení, za dostatečná a když posouzení úvěruschopnosti nebylo založeno jen na nich, ale na statistickém modelu. Odkázala také na soukromoprávní zásadu, kdy na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné, a na smysl zákona o spotřebitelském úvěru, který se podle ní odvíjí od autonomie vůle. Vyjádřila poté přesvědčení, že s ohledem na výši úvěru a na analýzu, jíž byl žalovaný podroben, splnila podmínky zákona a postupovala s odbornou péčí. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek a výpisu čerpání soud zjistil, že účastníci si sjednali„ bezúčelový“ revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč a roční úvěrovou sazbou 26,28 % a žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Výše prvního čerpání za účelem pořízení sušičky prádla FFT M11 82B EE byla sjednána na 9 648 Kč a žalovaný se zavázal splatit 24 měsíčních splátek po 505 Kč. V případě opoždění se zaplacením jediné splátky měla žalobkyně nárok také na účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % z jistiny a úroků a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný postupně načerpal 121 216,39 Kč, uhradil 7 126 Kč. 5. Z uvedené smlouvy, z úvěrové zprávy a z potvrzení o ověření bonity vyplynulo, že žalovaný uvedl, že v dané době byl ženatý, měl základní vzdělání, žil v podnájmu, měl tři vyživované děti, jeho příjem u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení] činil 28 300 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 9 000 Kč měsíčně. 6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.