53 C 16/2021-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 29. 6. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se náhrady škody, obdobně jako v předchozím sporu mezi týmiž účastníky, sp. zn. 3 C 16/2019. Tvrdil, že žalovaný mu způsobil škodu. V r. 2009 jej uvedl v omyl ohledně toho, že bude žalobci poskytnuta dotace ze strany Státního fondu dopravní infrastruktury na stavbu mostu přes řeku [anonymizováno]. Vydával se za zástupce Státního fondu dopravní infrastruktury a dokonce žalobci předložil padělanou smlouvu, jejímž prostřednictvím mu měla být poskytnuta dotace 85 % z ceny díla. Žalobce tedy zadal stavbu. Když žalobce zjistil během stavby, že žádnou dotaci ve skutečnosti neobdrží, byl nucen zajistit jiné zdroje financování stavby. Vznikla mu tak škoda ve výši 10.157.542 Kč (85 % z celkové ceny díla ve výši 11.950.050 Kč), neboť v případě poskytnutí dotace by tuto částku nemusel vynaložit. Žalobci nezbylo než zajistit financování prostředky získanými půjčkou od [jméno] [příjmení] a později úvěrem od [obec] [anonymizováno]. Dále musel zajistit sepsání dvou notářských zápisů, které od něho požadoval zhotovitel díla jako zajištění financování díla. I po rozhodnutí soudu v předchozím sporu musí žalobce stále splácet úvěr u [obec] [anonymizováno]. Na úrocích jí zaplatil 46182,55 Kč za dobu od července 2019 do září 2020. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení, avšak ten nic nezaplatil. Je tedy v prodlení se zaplacením. Dále žalobce kapitalizoval úrok z prodlení z částky přiznané žalobci rozsudkem v předchozí věci 3 C 16/2019, za dobu od rozšíření předchozí žaloby 27. 7. 2019 do 25. 11. 2020, a vyjádřil jej částkou 15014 Ani ten mu žalovaný nezaplatil, přestože k tomu byl vyzván dopisem ze dne 25. 11. 2020. Dále žalovaný nezaplatil žalobci ani 28680,35 Kč (rozdíl mezi 112510,35 Kč přiznanými žalobci proti žalovanému rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 3. 2020, č.j. 3 C 16/2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2020, č. j. 20 Co 164/2020-141 a 83830 Kč přiznanými týmž rozsudkem žalovanému proti žalobci jako náhradu nákladů řízení), přestože jej žalobce vyzval k zaplacení dopisem ze dne 25. 11. 2020, ocitl se tedy v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z oné částky. 2. Soudu je známo z úřední činnosti (z řízení 3 C 16/2019), že skutková tvrzení žalobce o škodním ději odpovídají skutečnosti. K tomu soud vedl dokazování již v předchozím řízení. Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin (ust. § 135 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalovaný byl odsouzen pro skutek výše popsaný rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 2011, č. j. 4 T 146/2011-600 za trestný čin poškozování cizích práv podle ust. § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 11. 2011. Usnesením Krajského soudu ze dne 2. 2. 2012, č. j. 10 To 6/2012-615 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti tomu, že byl prvoinstančním soudem odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 2. 2012 a bylo doručeno žalobci dne 27. 2. 2012. Již v předešlém řízení žalobce prokázal splacení půjčky od [jméno] [příjmení] na úhradu ceny díla, a také úvěr 3.345.025 Kč od [obec] [anonymizováno] na úhradu výše popsané půjčky. 3. Ze zprávy [obec] [anonymizováno] soud ověřil, že žalobce zaplatil bance 46182,55 Kč na úrocích úvěru výše popsaného, za dobu od 1. července 2019 do 30. září 2020. 4. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 žalobce doložil, že započetl 112510,35 Kč přiznaných žalobci rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 3. 2020, č.j. 3 C 16/2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2020, č. j. 20 Co 164/2020-141 proti pohledávce žalovaného na náhradu nákladů řízení 83830 Kč přiznané mu týmž rozsudkem), dále že vyzval žalovaného, aby mu do 10. 12. 2020 zaplatil rozdíl zápočtu 28680,35 Kč a vedle toho i 46182,55 Kč. Z přiložené obálky poštovní zásilky plyne, že že žalobce zaslal výzvu na adresu žalovaného výše uvedenou. Žalobce vysvětlil, že neznal jinou adresu žalovaného, když ten ani v předchozím řízení neuvedl jinou adresu. Podle údajů České pošty na obálce byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 26. 11. 2020. Za den jejího doručení žalovanému tak je třeba považovat 1. prosinec 2020 (3. pracovní den po odeslání, ve smyslu § 573 občanského zákoníku). 5. Žalovaný se ničím nebránil. 6. Podle ust. § 1982 odst. 1 občanského zákoníku platí, že každá ze stran může vůči druhé straně prohlásit, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle ust. § 1982 odst. 1 občanského zákoníku platí, že započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. 7. V posuzovaném případu uplatnil žalobce nárok na náhradu škody. Podle přechodného ust. § 3079 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (pozn. 1. 1. 2014), se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. (2) Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Skutek se stal v r. 2009, proto se případ posoudí podle úpravy obsažené ve„ starém“ občanském zákoníku, a to dle ust. § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Porušená právní povinnost je vymezena v ust. § 209 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podle něho platí, že bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Škoda se chápe jako újma, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující hodnoty, které by bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (viz R 55/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pojem události, z níž škoda vznikla ve smyslu ust. § 106 odst. 2 občanského zákoníku, zahrnuje nejen protiprávní úkon či právně kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné. Z rozhodnutí v trestní věci plyne, že žalovaný nedovoleně (tj. protiprávně) uvedl žalobce v omyl a tím mu způsobil újmu na jeho právech. Je přirozené, že se žalobce snažil minimalizovat škodu a uzavřel smlouvu o půjčce a později smlouvu o úvěru, aby zajistil prostředky na dokončení rozestavěného mostu. Úroky z úvěru představují to, oč se jeho majetek snížil, tedy skutečnou škodu. Žalovaný je tedy škůdcem a má povinnost nahradit žalobci škodu odpovídající zaplaceným bankovním úrokům. Je v prodlení s jejich zaplacením na základě výzvy k zaplacení z 25. 11. 2020, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení z úroků. Žalobci tak vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soudu je známo z úřední činnosti, že v předchozím řízení 3 C 16/2019 neuplatnil žalobce nárok na úroky z prodlení. Rozšířil tehdy žalobu podáním ze dne 26. 7. 2019. To bylo doručeno žalovanému dne 31. 7. 2019 (doručeno do datové schránky zást. žalovaného). Podle ust. § 41 odst. 3 občanského soudního řádu platí, že hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Rozšíření žaloby tedy mohlo vyvolat účinky výzvy k zaplacení teprve od 31. 7. 2019, v následující den měl žalovaný zaplatit a teprve následujícího dne (2. 8. 2019) se ocitl v prodlení se zaplacením. Proto soud mohl přiznat žalobci úroky z prodlení teprve od 2. 8. 2019 a musel je zamítnout za dobu od 27. 7. 2019 do 1. 8. 2019 – v tu dobu ještě žalovaný nebyl v prodlení se zaplacením. 9. Dne