9 C 226/2021-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou, doručenou soudu dne 19. 8. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 1 500 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 1 500 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému 2 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh dosud neuhradil. Následně byla celá pohledávka za žalovaným smlouvou postoupena na věřitele, společnost [právnická osoba] a smlouvou ze dne 20. 12. 2019 pak z tohoto věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky, která odpovídá neuhrazené jistině úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Nadto po žalovaném požadoval zákonné úroky z prodlení z této částky a dále požadoval úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 7. 2016 vyplývá, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 1 500 Kč pod [variabilní symbol]. 4. Z faktury č. 704142 ze dne 18. 7. 2016 a z Prohlášení pro stávajícího Klienta soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vystavil žalovanému fakturu na částku 1 995 Kč sestávající z jistiny ve výši 1 500 Kč a poplatku ve výši 495 Kč s datem splatnosti 19. 8. 2016. 5. Ze zprávy Fio banka a.s. ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že dne 18. 7. 2016 byla na účet žalovaného od právního předchůdce žalobce připsána částka 1 500 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 vyplývá, že pohledávka byla postoupena žalobci. Žalovanému tato skutečnost byla oznámena výzvou ze dne 18. 5. 2020. 7. Z výzvy, kterou žalobce adresoval žalovanému, se podává, že žalobce upomínal žalovaného o zaplacení tohoto dluhu. 8. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Z provedených důkazů plyne, že žalobce poskytl žalovanému částku 1 500 Kč, a to na účet žalovaného, což bylo ověřeno i zprávou banky. Jednalo se tak o plnění bez právního důvodu a takovéto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku. K tomu má věřitel právo domáhat se též zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, a to dle § 1970 o. z. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě zcela vyhověl. 12. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 400 Kč a dále odměnou advokáta ve výši 500 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (přičemž za jeden úkon – jednoduchá předžalobní výzva k plnění – náleží odměna pouze ve výši ½) určenou dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění pozdějších předpisů, a částkou 3x 100 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby. Dále 21% DPH z těchto částek ve výši 168 Kč, kterou je advokát povinen z tohoto příjmu odvést. Celková výše nákladů žalobce tak činí 1 368 Kč, a proto ji také soud v této výši uložil žalované uhradit žalobci, a to k rukám právního zástupce žalobce. Soud v dané věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, protože předmětem žaloby je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a obdobné návrhy (po skutkové i právní stránce) podává žalobce u soudu opakovaně.