6 C 15/2022-38 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení televizního poplatku (dle zákona č. 348/2005 Sb.) ve výši 405 Kč za rok 2018, 1. 620 Kč za rok 2019 a 1.620 Kč za rok 2020. Žalovaný dlužné poplatky i přes výzvu žalobce neuhradil, ač byl v rozhodné době přihlášen jako podnikající fyzická osoba užívající televizní přijímač v evidenci vedené Českou poštou. Žalobce po žalovaném dále požadoval i zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za dobu do sepisu žaloby jdoucích z dlužných splátek televizních poplatků, vycházeje z roční splatnosti, neboť žalovaný si roční splatnost předem sám zvolil a poplatky dříve takto hradil. Soud seznámil žalobce se svým právním názorem, podle kterého případná dobrovolná úhrada poplatků za kalendářní rok dopředu nezakládá novou splatnost poplatků pro případ, že poplatky nakonec nejsou poplatníkem tímto způsobem uhrazeny; v takovém případě podle názoru soudu nastupuje splatnost stanovená zákonem. Po tomto poučení soudu vzal žalobce žalobu zpět co do části požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení a nadále požadoval pouze úrok z prodlení jdoucí od splatnosti jednotlivých čtvrtletních splátek do dne sepisu žaloby. Soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Soud zjistil, že žalovaný coby podnikající fyzická osoba byl v rozhodné době přihlášen jako poplatník televizních poplatků. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k uhrazení dluhu uplatněného nyní žalobou, žalovaný však dluh do dnešního dne neuhradil. První výzva byla žalovanému zaslána dne 8. 3. 2021 a po uložení u poskytovatele poštovních služeb vhozena do schránky užívané žalovaným dne 24. 3. 2021. Po právním posouzení skutkových zjištění soud uzavírá, že žaloba je v části nezasažené zpětvzetím důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Relevantním faktorem pro posouzení sporu je pak pouze to, zda žalovaná osoba vlastní televizní přijímač, či nikoliv. Jaké programy sleduje či zda přijímač vůbec užívá, není rozhodné. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí od 1. 1. 2008 částku 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění zákona č. 304/2007 Sb.). Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce (§ 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb.) Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení (§ 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva. Žalovaný i přes upomínku žalobce nezaplatil televizní poplatek za období uvedené v žalobě. Vznikl mu tak dluh ve výši uplatněné žalobou. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dluh zanikl, nebo vůbec nevznikl; to však žalovaný neučinil a tato skutečnost nevyplývá ani z listin založených v soudním spise. Jelikož žalovaný nezaplatil žalobci poplatky včas, ocitl se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci dluh včetně kapitalizovaného úroku z prodlení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal procesně úspěšnému žalobci, avšak pouze v rozsahu nákladů účelně vynaložených. Náklady spočívající v odměně advokáta soud shodně s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, publikovaném též v databázi nálezů a usnesení Ústavního soudu na webových stránkách http://nalus.usoud.cz, nepovažuje za účelně vynaložené za situace, kdy žalobce jako osoba zřízená zákonem je přímo ze zákona zmocněna inkasovat televizní poplatek jako de facto zvláštní druh daně a pro tyto účely je, nebo by přinejmenším býti měl, dostatečně technicky a personálně vybaven k vymáhání svých příjmů; přitom jde za nynějšího stavu elektronizace justice o vymáhání, jež je po technické i administrativní stránce velmi jednoduché. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu. Je třeba vzít v potaz i to, že v projednávané věci nenastaly žádné procesní komplikace, navíc žalovaný byl v řízení zcela pasivním a žalobě se nijak nebránil. Účelně vynaloženým nákladem naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobci rovněž náleží čtyři paušální náhrady po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, přípravu na soudní jednání a účast na soudním jednání) a náhrada cestovného podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. za cestu zástupce žalobce z jeho sídla k soudu a zpět (80 km) vozidlem s kombinovanou spotřebou 6 l nafty na 100 km ve výši 549 Kč. Náhrada za DPH náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. účastníku pouze v případě, že je zastoupen advokátem, který je sám plátcem DPH. Účastníku, i když by on sám byl plátcem daně, náhrada za DPH nenáleží. Pokud v projednávané věci bylo shledáno zastoupení žalobce advokátem neúčelným, nemůže mu být přiznána náhrada DPH.