6 C 20/2022-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení televizního poplatku (dle zákona č. 348/2005 Sb.) ve výši 1.620 Kč za rok 2020. Žalovaná dlužný poplatek i přes výzvu žalobce neuhradila, ač byla v rozhodné době přihlášena jako fyzická osoba užívající televizní přijímač v evidenci vedené Českou poštou. Žalobce po žalované dále požadoval i zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu do sepisu žaloby jdoucího z dlužné splátky televizního poplatku, vycházeje z roční splatnosti, neboť žalovaná si roční splatnost předem sama zvolila a poplatky dříve takto hradila. Soud seznámil žalobce se svým právním názorem, podle kterého případná dobrovolná úhrada poplatků za kalendářní rok dopředu nezakládá novou splatnost poplatků pro případ, že poplatky nakonec nejsou poplatníkem tímto způsobem uhrazeny; v takovém případě podle názoru soudu nastupuje splatnost stanovená zákonem. Po tomto poučení soudu vzal žalobce žalobu zpět co do části požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení a nadále požadoval pouze úrok z prodlení jdoucí od splatnosti jednotlivých měsíčních poplatků do dne sepisu žaloby. Soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Soud zjistil, že žalovaná byla v rozhodné době přihlášena jako poplatník televizních poplatků. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k uhrazení dluhu uplatněného nyní žalobou, žalovaná však dluh do dnešního dne neuhradila. První výzva byla žalované zaslána dne 8. 3. 2021 a po uložení u poskytovatele poštovních služeb vhozena do schránky užívané žalovanou dne 30. 3. 2021. Po právním posouzení skutkových zjištění soud uzavírá, že žaloba je v části nezasažené zpětvzetím důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Relevantním faktorem pro posouzení sporu je pak pouze to, zda žalovaná osoba vlastní televizní přijímač, či nikoliv. Jaké programy sleduje či zda přijímač vůbec užívá, není rozhodné. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí od 1. 1. 2008 částku 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění zákona č. 304/2007 Sb.). Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce; první platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení (§ 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva. Žalovaná přes upomínku žalobce nezaplatila televizní poplatek za období uvedené v žalobě (za rok 2020). Vznikl jí tak dluh ve výši uplatněné žalobou. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dluh zanikl, nebo vůbec nevznikl; to však žalovaná neučinila a tato skutečnost nevyplývá ani z listin založených v soudním spise. Jelikož žalovaná nezaplatila žalobci poplatky včas, ocitla se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci dluh včetně kapitalizovaného úroku z prodlení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal procesně úspěšnému žalobci, avšak pouze v rozsahu nákladů účelně vynaložených. Náklady spočívající v odměně advokáta soud shodně s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, publikovaném též v databázi nálezů a usnesení Ústavního soudu na webových stránkách http://nalus.usoud.cz, nepovažuje za účelně vynaložené za situace, kdy žalobce jako osoba zřízená zákonem je přímo ze zákona zmocněna inkasovat televizní poplatek jako de facto zvláštní druh daně a pro tyto účely je, nebo by přinejmenším býti měl, dostatečně technicky a personálně vybaven k vymáhání svých příjmů; přitom jde za nynějšího stavu elektronizace justice o vymáhání, jež je po technické i administrativní stránce velmi jednoduché. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu. Účelně vynaloženým nákladem naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobci rovněž náleží dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Náhrada za DPH náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. účastníku pouze v případě, že je zastoupen advokátem, který je sám plátcem DPH. Účastníku, i když by on sám byl plátcem daně, náhrada za DPH nenáleží. Pokud v projednávané věci bylo shledáno zastoupení žalobce advokátem neúčelným, nemůže mu být přiznána náhrada DPH.