13 C 503/2022-44 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 835 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku uvedenému věřiteli vrátit a uhradit mu i úrok ve výši 2 325 Kč, při sjednané úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 284 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 832 Kč. Celkovou částku 24 441 Kč měla zaplatit formou 60 týdenních splátek po 408 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 9. 2019. Žalovaná ale splátky řádně a včas nehradila, zaplatil celkem částku 11 606 Kč, jiné platby ani přes výzvy věřitele neprovedla. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalované zaplacení celkové dlužné částky 12 835 Kč skládající se z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 7 447 Kč a z dlužné části poplatku ve výši 5 387 Kč. Dále po ní žádala úhradu dalších úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky za dobu ode dne splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky, přičemž tyto úroky i úroky z prodlení částečně ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 28. 1. 2022, částečně kapitalizovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, bez důvodné a včasné omluvy se nedostavila ani k jednání soudu, ke kterému byla řádně a včas předvolána, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů a (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce„ zelená v hotovosti“, na které svým podpisem stvrdila převzetí částky 13 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i„ poplatek za zápůjčku“ ve výši 11 606 Kč. Ve smlouvě bylo rozepsáno, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 2 325 Kč, při sjednané úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 284 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 832 Kč. Celkovou částku 24 441 Kč měla zaplatit formou 60 týdenních splátek po 408 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 9. 2019. 4. Z přehledu plateb nazvaného jako tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná postupnými platbami uhradila částku 11 606 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni. 6. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 3. 8. 2022, jímž byla také vyzvána k úhradě celkové dlužné částky včetně příslušenství. 7. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že v žalobě avizovanou zákaznickou kartu ani žádné jiné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nemá k dispozici, přes poučení dle § 118a odst. 3 provedení žádných dalších důkazů v této věci nenavrhovala. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít. 11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo sice prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), avšak tato smlouva je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle uváděného rozhodnutí Evropského soudního dvora soud k této skutečnosti přihlédl z úřední povinnosti. Proto dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 o. z., je žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru. Žalované byla poskytnuta částka 13 000 Kč, z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná celkem již uhradila částku 11 606 Kč, zbývá jí tedy vrátit částka 1 394 Kč. Proto jí soud uložil povinnost částku 9 140 Kč zaplatit, a to žalobkyni, neboť právě na ni pohledávka původního věřitele vůči žalované smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., avšak s ohledem na výše uvedené, tyto úroky z prodlení přiznal žalobkyni pouze z částky 1 394 Kč, a to od první prokázané výzvy k zaplacení, tedy v návaznosti na oznámení o postoupení pohledávek. 12. S ohledem na výše uvedené soud jako nedůvodnou zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 11 441 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 362,68 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 889,24 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 7 447,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25% z částky 7 447,84 Kč od 29. 1. 2022 do 3. 8. 2022 a s úrokem z prodlení 8,25 % z částky 6 053,84 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy posuzoval procesní úspěch a neúspěch obou stran soudního řízení a dospěl k závěru, že v dané věci byla procesně úspěšnější žalovaná. Žalované ovšem žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.