13 C 126/2024-55 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 19 047,97 Kč s příslušenstvím, když tento svůj nárok odůvodnil tvrzením, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání, užívání kreditní karty, na základě, které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal vyčerpaný úvěr vrátit. Žalovaný však tento svůj závazek nesplnil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2020 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Účastníci si dohodli úrokovou sazbu ve výši 22,99 % ročně. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splatit nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise z účtu do konce bezúročného období a ve výši minimální splátky rovněž uvedené v tomto výpise.6. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce v důsledku porušení smluvních podmínek společnosti , právnická osoba, žalovaným řádně prohlásil pohledávky za splatné dne 31. 1. 2023.7. Ze smlouvy o postoupení ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 13. 10. 2023 a přílohy ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka byla od původních věřitelů řádně postoupena žalobci.8. Výzvou k plnění ze dne 9. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru.9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil listinu nadepsanou jako posouzení úvěruschopnosti klienta (na č. l. 20-46 soudního spisu), z níž vyplynulo, že předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného v podobě čistého měsíčního příjmu klienta ve výši 24 358 Kč, přičemž výše příjmu byla ověřena z výpisu z běžného účtu, který žalovanému vedl předchůdce žalobce.10. Žalobce prokázal, že původní věřitel splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra a ověřil příjem žalovaného na základě běžného účtu klienta. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.12. Účastníci uzavřeli dne 11. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo , hodnota, o vydání a užívání kreditní karty. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 20 000 Kč a poskytnout žalovanému kreditní kartu. Účastníci si dohodli úrokovou sazbu ve výši 22,99 % ročně. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splatit nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise z účtu do konce bezúročného období a ve výši minimální splátky rovněž uvedené v tomto výpise. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce ke dni 31. 1. 2023 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 2. 2023. Ani poté žalovaný dluh nevrátil. Právní předchůdci žalobce následně postoupili pohledávku žalobci. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství. Ve výzvě byl výslovně upozorněn na možnost následného vymáhání dluhu soudní cestou. Ani přes tuto výzvu žalovaný ničeho neuhradil.13. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Žaloba je částečně důvodná.15. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr. Právní předchůdci žalobce postoupili žalovanou pohledávku žalobci. Žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil. Žalovaný svůj závazek tyto peněžní prostředky vrátit nesplnil a nezaplatil ani sjednané úroky. Proto soud žalobě takřka v plném rozsahu vyhověl.16. Soud nevyhověl žalobě pouze co do části žádaných smluvních úroků, neboť jejich výše je limitována zákonem č. 257/2016 Sb., v platném znění, který v § 122 odst. 4 stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli prá