13 C 232/2024-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 650 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení částkou 164,76 Kč za období od 4. 5. 2024 do 21. 5. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 22 650 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. , číslo smlouvy, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 26. 7. 2023, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a platit i další poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Žalovaný pro poskytnutí úvěru ve smlouvě uvedl svůj bankovní účet č. , č. účtu, . Výše úroku byla ve smlouvě ujednána tak, že úvěr byl úročen úrokem vyjádřeným pevnou částkou. Tato částka závisela na výši vyčerpaného úvěru, a to bez ohledu na to, jakou částku úvěru žalovaný ještě nesplatil. 1. měsíc trvání úvěru byl úvěr bezúročný. Od 2. až do 8. měsíce trvání úvěru, byl úrok úročen pevnou částkou 735 Kč, která závisela na výši poskytnutého úvěru (jistiny). Od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru byl úvěr bezúročný. Celkem se za jistinu a úroky zavázal žalobkyni vrátit 20 640 Kč, když tato částka nezahrnovala úhradu za doplňkové služby. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaný byl povinen úvěr splácet 24pravidelnými měsíčními splátkami. Dále byly mezi smluvními stranami sjednány volitelné služby jako poplatek za expres výplatu úvěru – za poplatek 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku – za poplatek 99 Kč, který umožňoval klientovi odložit splatnost aktuální splátky v případě nečekané životní události, poplatek za SMS servis – za poplatek 49 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a úrok z prodlení dle zákonné úpravy. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky, ze kterých vyplývá oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou 2 a více splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V případě zesplatnění přirůstá k dosud nesplacené jistině i nezaplacený úrok, na který žalobkyni vznikl nárok do doby zesplatnění, ode dne zesplatnění pak je žalovaný povinen hradit úrok až do chvíle vrácení vypůjčených peněz, tento úrok k jistině nepřirůstá. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník. Nedílnou součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaný potvrdil, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámil.5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 21. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, centrální evidenci exekucí a posuzovala jeho úvěruschopnost porovnáním jeho příjmů s výdaji s použitím statistického modelu se zohledněním zjištěných ostatních závazků žalovaného. Přičemž žalovaný uvedl v žádosti o úvěr čistý měsíční příjem ve výši 42 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 10 000 Kč.6. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehla pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřila si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.7. Z výzvy před vymáháním celého úvěru ze dne 5. 2. 2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která zahrnovala jistinu, celkové příslušenství, poplatky, smluvní sankce a náklady spojené s vymáháním a upozornila jej, že v případě nezaplacení bude požadovat okamžité splacení celé úvěru.8. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 22. 3. 2024 plyne, že žalobkyně pro prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, včetně smluvní pokuty, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Dlužná částka činila 22 780 Kč.9. Z výpisu čerpání splátek a úhrad ke smlouvě č. , číslo smlouvy, bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 15 000 Kč, žalobkyni uhradil pouze 4 577 Kč. V prosinci 2024 přestal splátky zcela hradit, když dne 22. 3. 2024 došlo ke zesplatnění úvěru. Ke dni sepsání žaloby č