13 C 268/2024-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 36 832 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 832 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení a částky 4 085,33 Kč. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tvrzením, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 29 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný úvěr vyčerpal v plné výši. Žalovaný si vedle o úvěru sjednal volitelné služby celkové ceně 582 Kč měsíčně. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil částku celkem 36 832 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 4 085,3 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani poté, co byl k o plnění vyzván předžalobní upomínkou.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 15a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 7. 2023 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 29 000 Kč. Účastníci si vedle samotného úvěru sjednali službou „, název, v ceně 110 Kč měsíčně, službou „, název, “ v ceně 165 Kč měsíčně a , název, v ceně 29 Kč měsíčně. Žalovaný se také zavázal zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 250 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 16. 8. 2023. Úvěr byl sjednán bezúročně. Účastníci si také sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny dluhu.4. Z výpisu z bankovních transakcí ze dne 17. 7. 2023 má soud za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 29 000 Kč.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 44 354,73 Kč před podáním žaloby.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.7. Účastníci uzavřeli dne 17. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 29 000 Kč. Vedle samotného úvěru si účastníci sjednali službu „, název, “ v ceně 330 Kč měsíčně, službu „, název, “ v ceně 165 Kč měsíčně a , název, v ceně 29 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 250 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 16. 8. 2023. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil, a to ani poté, co byl vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný žalobci celkem dlužil na úvěru částku 36 832 Kč, když tento dluh se skládá z jistiny ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7 250 Kč, poplatku za službu „, název, “ 330 Kč a poplatku za službu „, název, “ 165 Kč a poplatku za službu , název, 87 Kč. Dále žalovaný žalobci dlužil na smluvní pokutě částku 4 085,33 Kč, a to za období od 16. 10. 2023 do 14. 1. 2024.8. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. V platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.12. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.13. Žaloba je důvodná.14. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které, co se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vrátit. Žalobce svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když žalovanému poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil. Účastníci si také sjednali smluvní pokutu, ze které vznikl závazek žalovanému uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Protože žalovaný žádný ze svých závazků nezaplatil, s