13 C 49/2026-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 221 049,77 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacené úvěry poskytnuté na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2021, č. 243922755, a ze dne 25. 11. 2022, č. 255026392, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a 34 000 Kč. Protože žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně úvěry zesplatnil ke dni 23. 6. 2025. Následně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ta se žalobou domáhá zaplacení a) jistiny ve výši 198 353,13 Kč, poplatku ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 718,87 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 6 % ročně z částky 198 353,13 Kč jdoucího od 21. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 198 353,13 Kč jdoucího od 21. 11. 2025 do zaplacení; b) jistiny ve výši 17 296,64 Kč, poplatku ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 383,36 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 9,85 % ročně z částky 17 296,64 Kč jdoucího od 21. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 17 296,64 Kč jdoucího od 21. 11. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla, že její právní předchůdce vyšel z informací od žalovaného a z externích zdrojů. Schopnost žalovaného splácet byla ověřena na základě jeho příjmů za období 3 měsíců předcházejících žádosti o úvěr, a to ve výši 35 592 Kč, resp. 38 734 Kč. Jde-li o výdaje, do výpočtu úvěruschopnosti byly zahrnuty náklady na životní minimum žalovaného a jeho rodiny ve výši 13 071,07 Kč, resp. 14 986,50 Kč, a závazky vyplývající z jiných úvěrových smluv ve výši 9 507,24 Kč, resp. 15 761,52 Kč. Registry dlužníků zároveň nevykazovaly o žalovaném negativní záznamy bránící poskytnutí úvěru.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2021, č. 243922755, soud zjistil, že se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, a to vyplacením na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 6 % ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 942,43 Kč.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2022, č. 255026392, soud zjistil, že se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč, a to vyplacením na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 9,85 % ročně v 50 měsíčních splátkách ve výši 831,81 Kč.7. Z informace o klientech ze dne 26. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z tohoto účtu za období prosinec 2021 a listopad 2022 soud dále zjistil, že dne 14. 12. 2021 přišla na účet platba Čerpání úvěru 243922755 ve výši 300 000 Kč a dne 25. 11. 2022 přišla na účet platba Čerpání úvěru 255026392 ve výši 34 000 Kč.8. Z platební historie ze dne 25. 11. 2025 a ze dne 26. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru č. 243922755 celkem 149 040,54 Kč a na smlouvu o úvěru č. 255026392 celkem 23 073,01 Kč.9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěry ke dni 23. 6. 2025.10. Z karty klienta k žádosti o úvěr č. 211214N107 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšel z toho, že žalovaný má 1 vyživovanou osobu, je zaměstnán u , subjekt, na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem (průměr za 3 měsíce) ve výši 35 592 Kč, vlastní dům nebo byt a že má nezbytné náklady ve výši 0 Kč a externí splátky ve výši 0 Kč.11. Z karty klienta k žádosti o úvěr č. 221124N878 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšel z toho, že žalovaný má čistý měsíční příjem (průměr za 3 měsíce) ve výši 38 734 Kč a tyto závazky: , právnická osoba, ., úvěr ve výši 100 000 Kč (k doplacení 93 758,56 Kč) a ve výši 300 000 Kč (k doplacení 273 798,70 Kč); ECB úvěr ve výši 20 000 Kč (k doplacení 20 200 Kč), ve výši 25 000 Kč (k doplacení 24 539,97 Kč), ve výši 100 000 Kč (k doplacení 98 757,80 Kč) a ve výši 30 000 Kč (k doplacení 28 113,35 Kč).12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období září až listopad 2021 soud zjistil, že v září 2021 měl žalovaný příjem od , subjekt, ve výši 42 985 Kč, v říjnu 2021 ve výši 38 745 Kč a v listopadu ve výši 36 156 Kč. Velké množství výdajových položek na účtu souvisí se sázením přes portály tipsport.cz, tipsport.net a sazka.cz.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávky z úvěrových smluv za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dne 27. 11. 2025.14. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 soud dále zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství před podáním žaloby.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru dále platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.21. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru byl podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen posoudit schopnost žalovaného plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci žalovaného, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Tuto povinnost však právní předchůdce žalobkyně nesplnil.22. Z žádného z provedených důkazů totiž nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně při uzavření úvěrových smluv zkoumal skutečné, reálně vynaložené výdaje žalovaného na živobytí, a to nejen na bydlení,