63 C 14/2025-79 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 129 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. 9103293149, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný následně smluvní podmínky úvěru neplnil, a proto došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni pro případ prodlení se splacením nové jistiny úvěru smluvní pokutu. Žalobkyně po žalovaném požadovala i úhradu zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.4. Ze smlouvy o úvěru č. 9103136652. ze dne 5. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit a zaplatit i úroky ve výši 68,42 % ročně. Celkovou částku 29 424 Kč se zavázal uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 613 Kč. Pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky po dobu 30 dnů, vznikala mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každý takový případ prodlení. Kdyby žalovaný nezaplatil jakoukoli splátku nebo její část po dobu delší než 65 dnů, bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru, a to jak jistiny, tak i běžných úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, z čehož se stávala nová jistina úvěru. Tu byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den, v němž došlo k zesplatnění. Pokud by žalovaný nezaplatil žalobkyni tuto částku, vznikala mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného uhrazení.5. Z přípisu o zesplatnění ze dne 16. 1. 2025 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého dluhu z úvěru, neboť došlo k prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dní. Současně vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 506 Kč skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 580 Kč, z dlužných přirostlých úroků ve výši 1 627,26 Kč, z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 498 Kč, z dlužných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč. Tento přípis byl žalovanému doručen 7. 2. 2025, jak vyplývá z přiložené doručenky.6. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky.7. Ze žaloby samotné vyplývá, že žalovaný na úhradu dluhu uhradil celkem 4 940 Kč.8. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.12. V řízení bylo prokázáno, že ujednání úvěrové smlouvy o výši úroků je ve zjevně nepřiměřené výši 68,42 % ročně. Je třeba připomenout, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila ke dni uzavření úvěru 7,98% p.a. Úvěrová smlouva je ve svém celku koncipována na úkor žalovaného coby spotřebitele tak, aby žalobkyně dosahovala z různých ujednání co možná nejvyšších zisků, ovšem bez reciprocity plnění vůči spotřebiteli. Jde o obchodní model, jaký žalobkyně cíleně používá a bez toho by smlouvu neuzavřela, jak již bylo obdobně konstatováno v rozhodnutích odvolacích soudů, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020. Proto soud posoudil dané ujednání o smluvním úroku za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku, a tudíž neplatné. K této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.13. Žalovanému, z důvodu neplatné smlouvy, vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru, tedy ve výši 10 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný zaplatil žalobci celkem 4 904 Kč, má soud za to, že žalovaný žalobci bezdůvodné obohacení částečně vydal.14. Soud žalobě vyhověl a co do částky 5 096 Kč, neboť do této výše žalovaný žalobci dosud bezdůvodné obohacení nevydal.15. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Úrok za prodlení soud stanovilo ode dne doručení výzvy k úhradě dluhu a zesplatnění dle tedy ke dni 8. 2. 2025. Od tohoto dne byl i žalovaný v prodlení, neboť byl vyzván k úhradě dlužné částky.18. Protože soud vyhodnotil smlouvu mezi účastníky jako neplatnou, v ostatních nárocích vyplývajících ze smlouvy, zejména v nároku na zaplacení smluvní pokuty, smluvních úroků, a nákladů spojených s vymáháním dlužné pohledávky, žalobu zamítl19. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci plně úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věc byl více úspěšný žalovaný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.