7 C 23/2026-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 25. 11. 2025 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl žalobce, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 10. 2024 ve výši12 500 Kč, které žalobce poukázal žalovanému na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr spolu s úrokem ve výši 2 452,37 Kč denně, tedy částku ve výši 14 952,37 Kč ve 12měsíčních splátkách do 24. 10. 2025. Žalobce, ale po žalovaném uplatňuje pouze vrácení poskytnutého úvěru ve výši 12 500 Kč, na který žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalovaného. Z údajů uvedených ve výpisu z aplikace Kontomatik pak vyplývá, že bilance příjmů a výdajů žalovaného byla dostačující k úhradám sjednaných splátek a výši svých příjmů a výdajů žalovaný doložil výpisy z bankovního účtu za období od července 2024 do září 2024.2. Protože se žalovaný k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč s tím, že žalovaný žalobci vrátí 14 952,37 Kč ve 12 po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 249,54 Kč měsíčně.4. Soud věc posoudil dle § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení pak vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.7. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 615 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 4 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 315 Kč.