12 C 61/2021-74 — Okresní soud v Semilech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. 2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 11. 2021. Žalovanému bylo dne 25. 10. 2021 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 3. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 4. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru [číslo], kterou účastníci uzavřeli dne [datum]. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 600 000 Kč, která byla užita částečně účelově na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalovaného vyplývající ze smluv účastníků [číslo], [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], a ve zbylé části bezúčelově na účet žalovaného [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 896 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 8. 2019, kdy nesplacený úvěr úročila vedle zákonného úroku z prodlení úrokovou sazbou ve výši 9,9% ročně. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. Na základě výše uvedeného soud proto rozhodl k návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 75 780,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 573 174,27 Kč sestávající z částky 10 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání 1. 11. 2021), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč, cestovného ve výši 1 297,63 Kč (za cestu [obec] – [obec] a zpět o celkové vzdálenosti 210 km, při základní sazbě 4,40 Kč/km, spotřebě 6,4 l/km a ceně pohonných hmot 27,80Kč) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 680 Kč ve výši 9 172,80 Kč, kdy žalobkyně požadovala daň pouze z odměny za zastupování.