6 C 67/2021-16 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 2 350 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 24. 8. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 29. 11. 2019, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek, které jsou předmětem řízení. Tento notifikační úkon sám o sobě zakládá vůči dlužníkovi změnu věřitele jako osoby oprávněné přijmout plnění, a proto je žalobkyně oprávněna k podání žaloby. Současně byla předložena i smlouva postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 8. 2017 podle § 2395 o. z., na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Tento byl také v hotovosti poskytnut. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, který je ve smlouvě vyčíslen částkou 2 800 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč a poplatkem za inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Na úhradu zápůjčky žalovaný dosud zaplatil částku 32 450 Kč, přičemž poslední platba byla uhrazena 17. 10. 2019. Ujednání o úroku soud shledal přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB), kdy lze u nebankovních rizikových úvěrů připustit dvakrát až třikrát vyšší úrok než je obvyklý bankovní úrok. Ohledně výše dalších sjednaných poplatků soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele zápůjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Odměna i poplatek byly ve smlouvě samotné sjednány jasně, určitě a srozumitelně a zákon takové ujednání nevylučuje. Soud posoudil sjednaný administrativní poplatek 4 000 Kč přiměřeným, byť hraničním. Naopak poplatek za hotovostní inkaso splátek shledal soud jako nepoctivý, nepřiměřený a odporující dobrým mravům, neboť poplatek za inkaso každé splátky představuje neodůvodněné náklady věřitele. Z obdobných smluv věřitele a ostatně i z ujednání článku 6 smluvních podmínek vyplývá, že poplatek za inkaso splátky roste úměrně s výší zapůjčené částky. Právě v tom soud spatřuje porušení poctivého jednání a dobrých mravů, neboť poplatek je charakteristický tím, že má pokrýt náklady spojené s určitou činností. Pokud by tomu tak skutečně bylo, bylo by logické, aby byl poplatek přibližně stejný bez ohledu na výši zapůjčené částky. V daném případě však neúměrně vysoký poplatek, jehož výše se zvyšuje úměrně s výší zapůjčené částky, nasvědčuje tomu, že se jedná o skrytý nástroj podobný úroku, pomocí kterého měl věřitel získat další značný finanční profit za poskytnutí zápůjčky, v daném případě 40 % z poskytnuté částky. Navíc se jedná o adhezní smlouvu připravenou věřitelem, který sám nastavil týdenní splátky místo obvyklých měsíčních splátek. Náklady spojené týdenním inkasem splátek v místě bydliště dlužníka tak byly ze strany věřitele nepoctivě a uměle navýšeny, podle soudu právě v úmyslu zvýšit náklady dlužníka spojené s úvěrem. 5. S ohledem na výše uvedené soud posoudil poplatek za inkaso splátek ve výši 8 000 Kč jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu platnou. Dosud zaplacenou částku 32 450 Kč soud započetl na úrok 2 800 Kč, na administrativní poplatek 4 000 Kč a na jistinu 20 000 Kč, z čehož je zřejmé, že žalovaný svou povinnost k vrácení dlužné částky splnil včetně příslušenství ke dni 17. 10. 2019, kdy byla uhrazena poslední platba. Soud proto žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení neúspěšný, a proto má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.