6 C 99/2020-50 — Okresní soud v Semilech

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla od [datum] zvýšena žalované vyživovací povinnost na 2.200 Kč měsíčně. Obsahem spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 0 P 142/2013 bylo prokázáno, že žalované byla naposledy vyživovací povinnost k žalobci stanovena rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č. j. 0 P 142/2012-63, 1 P a Nc 218/2013, ve výši 1.200 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že od [datum] je žalobce žákem SOU [obec] a ke změně poměrů došlo i na straně matky, které se [datum] narodil další syn [jméno] [příjmení] a dne [datum] se provdala za [jméno] [příjmení], jehož měsíční příjem činí cca 38.000 Kč čistého a vedle toho podniká v zemědělství, byť je jeho podnikání ztrátové. Žalovaná po dohodě s manželem nepracuje, věnuje se především [jméno], který vyžaduje zvláštní péči, a stará se o společné hospodářství. Mezi pravidelné výdaje domácnosti patří platba hypotéky 5.974 Kč a další náklady na domácnost a energie. Věc byla posouzena podle §§ 910 odst. 1, 911, 913 a 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). V daném případě soud shledal, že od posledního rozhodnutí o výživném v roce 2013 došlo k podstatné změně poměrů jak na straně žalobce, tak na straně žalované. Žalobce nyní navštěvuje střední školu, s čímž jsou nepochybně spojeny vyšší náklady a rovněž vzhledem k jeho současnému věku a tomu odpovídajícím zájmům došlo nesporně ke značnému navýšení jeho životních potřeb. Také na straně žalované došlo ke změně poměrů. Byť jí přibyla další vyživovací povinnost, uzavřela kromě toho nové manželství, a proto je třeba vzít v úvahu i výdělkové poměry jejího manžela. Soud nezpochybňuje právo žalované zajistit kromě potřeb žalobce také svou novou rodinu a svobodně se rozhodnout, že dá před stálým zaměstnáním přednost péči o dítě a nevýdělečnému podnikání v zemědělství. Nicméně toto rozhodnutí nemůže být na újmu žalobce, který není s ohledem na stávající přípravu k budoucímu zaměstnání schopen samostatně se živit a potřebuje prostřednictvím rodičů uspokojit své základní potřeby. Úhrada výživného je proto základní povinností každého rodiče, která má přednost před veškerými ostatními závazky včetně platby hypotéky a dalších, přičemž rodič je povinen využít všech svých potencionální možností k tomu, aby všechny své děti dostatečně zajistil. Úhrada stanoveného výživného je podle soudu v silách žalované, odpovídá jejím celkovým majetkovým poměrům, možnostem a schopnostem. Je navíc jednoznačné, že částka 2.200 Kč nemůže pokrýt veškeré potřeby a zájmy žalobce a ve zbytku je proto musí zajistit i druhý rodič, který tak v převážné míře činí. Soud proto návrhu vyhověl a výživné od požadovaného data zvýšil. Dlužné výživné, které zpětným zvýšením vzniklo, je žalovaná v souladu s návrhem žalobce povinna zaplatit ve splátkách ve výši 1.000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným počínaje od [datum]. O zastavení řízení o návrhu žalované na snížení výživného bylo rozhodnuto podle § 96 o. s. ř. O nákladech obou řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Úspěšný žalobce žádné náklady nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.