10 C 177/2022-22 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 6 735 Kč jako příspěvku (ve výši 6 435 Kč) z titulu § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. za vozidlo [registrační značka], [VIN kód], ke kterému žalovaný jako vlastník/provozovatel neměl v době od 4. 6. 2021 do 10. 9. 2021 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. v částce 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Žalobkyně jako příjemkyně příspěvků vlastníků, popř. provozovatelů motorových vozidel, které jsou provozovány bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to na základě zák. č. 168/1999 Sb. zjistila, že automobil uvedený v prvním odstavci odůvodnění neměl v tam uvedenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle registru vozidel (jak soud ověřil dotazem na [stát. instituce], dopravní odbor) je provozovatelem a vlastníkem vozidla pro uvedenou dobu zaznamenán žalovaný, kterému proto žalobkyně zaslala výzvu č. 4022185783 z 1. 11. 2021 k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 2 ve výši dle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. a stanovila splatnost příspěvku 6 435 Kč (99 dní po 65 Kč) do 60ti dnů od doručení výzvy (s ohledem na vyhlášený stav nouze a mimořádná opatření související s pandemií nového koronaviru); žalobkyně též zmínila, že má nárok na úhradu poplatku spojeného s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 cit. zák., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.) ve výši 300 Kč, který však nebude uplatňovat, dojde-li k úhradě příspěvku 6 435 Kč ve stanovené lhůtě, tj. do 60ti dnů od doručení výzvy. Zásilka byla žalovanému jako doporučená pod podacím číslem [anonymizováno] odeslána v den vyhotovení výzvy 1. 11. 2021, přičemž dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se má za to, že zásilka došla žalovanému třetí pracovní den poté, tj. dne 4. 11. 2021, 60-i denní lhůta k plnění stanovená žalobkyní pak uplynula 3. 1. 2022. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž žalobkyni soud přisoudil nejen částku 6 735 Kč (uvedený příspěvek + náklady vymáhání 300 Kč), ale dle § 1968 a § 1970 o. z. i úrok z prodlení z částky 6 435 Kč (žalobkyně požadovala úrok z prodlení jen z příspěvku, nikoli z částky 300 Kč jako nákladů vymáhání) ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve výzvě (což by bylo k 4. 1. 2022), resp. od 13. 1. 2022, tj. od pozdějšího data uvedeného žalobkyní v žalobě (které soud nemůže přesáhnout ve prospěch žalobkyně a v neprospěch žalovaného, jak vyplývá z § 153 odst. 2 o. s. ř.), ve výši 11,75% (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšné žalobkyni přísluší vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyni však soud přisoudil v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Při tom vzal v úvahu, že žalobkyně vůči shodnému žalovanému před podáním předmětné žaloby 12. 8. 2022 podala také žalobu projednávanou zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 92/2022, a to nedlouho před předmětnou žalobou, konkrétně 23. 7. 2022. V odkazované věci uplatnila ve výši 6 345 Kč nárok na příspěvek a náklady na jeho uplatnění za zcela shodné nepojištěné vozidlo vůči témuž žalovanému, a to za období těsně předcházející předmětnému, konkrétně od 3. 3. do 3. 6. 2021. Je zjevné, že žalobkyně měla údaje o neplacení příspěvků žalovaným v navazujícím (a to pouze cca 3 měsíčním) období, mohla tak postupovat účelněji a podat pouze jedinou žalobu – o zaplacení celkem 12 780 Kč. V takovém případě by jí příslušelo na nákladech řízení celkem 2 252 Kč (o 400 Kč více na soudním poplatku a o 363 Kč na právním zastoupení, když za jeden z úkonů by odměna činila nikoli 200 Kč, nýbrž 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že ve věci 7 C 92/2022 již žalobkyni byly přisouzeny náklady řízení ve výši 1 489 Kč, pak v projednávaném případě soud shledal účelnými toliko náklady představující rozdíl v částce 2 252 Kč a 1 489 Kč, tj. 763 Kč. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný aktivně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.