10 C 212/2021-18 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně požadovala na žalované zaplacení částky 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 623,99 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž žalovaná tuto svou povinnost splnila dne 1. 9. 2014. V souladu se zněním zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla žalované povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná neuhradila poplatky za období od měsíce července 2018 do srpna 2020 včetně, vznikl žalované vůči žalobkyni dluh v celkové výši 3 510 Kč (26 x 135 Kč) s kapitalizovaným úrokem ve výši 623,99 Kč (při splatnosti každého dílčího poplatku 135 Kč k 15. dni příslušného kalendářního měsíce). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, po celou dobu řízení byla procesně nečinná. Za splnění v § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů, když jejich obsah to umožňoval, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě a souhlas žalované bylo možné dovodit postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Žalovaná prostřednictvím tiskopisu„ Přihláška televizního poplatníka“ přihlásila svůj televizní přijímač 1. 9. 2014, přičemž podle potvrzení České pošty, s. p. nebyly dosud údaje o přihlášení žalované jako poplatníka televizních poplatků žádným způsobem změněny. Soud má dále za prokázané, že dopisem byl žalované prostřednictvím České pošty zaslán přehled nezaplacených předpisů a současně byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částku ve výši 3 510 Kč. Titulem nároku byly označeny dlužné poplatky za televizní přijímač, a to za měsíce uvedené v prvním odstavci odůvodnění rozsudku. Zároveň žalobkyně nemůže z hlediska procesních zásad o pravidlech dokazování prokazovat negativní skutečnost, přičemž žalovaná o zaplacení televizního poplatku v uvedených měsících či později do doby rozhodnutí soudu ničeho netvrdila a neprokázala. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku soud zjistil, že kapitalizovaný úrok ke dni podání žaloby činí 623,99 Kč. Po právní stránce soud uzavřel, že věc se řídí příslušnými ustanovením zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o poplatcích“). Podle § 3 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatníkem televizního poplatku mj. fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 6 zákona o poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, že se stal poplatníkem, v oznámení uvést údaje obsažené v § 8 odst. 3 písm. a) zákona o poplatcích. Podle odst. 6 je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli změny o těchto skutečnostech. Podle odst. 8 písm. a) je povinen odhlásit se z evidence poplatků poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Z citovaných ustanovení vyplývá, že povinnost platit televizní poplatky se pojí s vlastnictvím televizního přijímače, přičemž skutkově nebylo zjištěno, a žalovaná to ani netvrdila, že by splnila povinnost k odhlášení z evidence poplatníků za současně splněné podmínky, že přestala být skutečně poplatníkem, tj. přestala být vlastníkem. Na základě výše uvedeného shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3 510 Kč oprávněným. Podle § 10 zákona o poplatcích platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z uvedeného důvodu byl s přihlédnutím k § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, oprávněným shledán též nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 623,99 Kč. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč, a dále náklady právního zastoupení 726 Kč Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za dva úkony právní služby dle § 14b odst. 1 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba jako podání ve věci samé; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a konečně náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 126 Kč (0,21 x (400 + 200)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.