10 C 70/2022-44 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 9 722 Kč, a to jednak jako příspěvku (ve výši 1 850 Kč a 2 825 Kč) z titulu § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. za motocykl [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno], ke kterému žalovaný jako vlastník/provozovatel neměl v době od 18. 5. 2019 do 18. 7. 2019 a v době od 7. 2. 2020 do 17. 5. 2020 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. v částce 2 x 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.). Dále v řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 047 Kč jako příspěvku (ve výši 4 747 Kč) dle zák. č. 168/1999 Sb. za vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], ke kterému žalovaný jako vlastník/provozovatel neměl v době od 12. 08. 2020 do 20. 11. 2020 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. v částce 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Žalobkyně jako příjemkyně příspěvků vlastníků, popř. provozovatelů motorových vozidel, které jsou provozovány bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to na základě zák. č. 168/1999 Sb. zjistila, že automobil uvedený v prvním odstavci odůvodnění neměl v tam uvedenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle registru vozidel (jak soud ověřil dotazem na [stát. instituce], dopravní odbor) sice soud zjistil, že žalovaný nebyl veden provozovatelem ani vlastníkem vozidel pro výše uvedenou dobu. Nicméně kupními smlouvami ze dne 17. 5. 2019 a ze 7. 8. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný zakoupil motocykl [registrační značka] dne 17. 5. 2019 a automobil [registrační značka] dne 7. 8. 2020 od předchozích vlastníků – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovanému proto žalobkyně zaslala výzvy z 23. 1. 2020 a 19. 8. 2020 ve vztahu k motocyklu a dne 3. 2. 2021 ve vztahu k osobnímu automobilu k zaplacení příspěvků podle § 4 odst. 1, 2 ve výši dle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. a stanovila jej v dílčí výši 1 550 Kč (62 dní po 25 Kč), 2 525 Kč (101 dní po 25 Kč) a 4 747 Kč (101 dní po 47 Kč). Ke každému z vyčíslených příspěvků požadovala jednotlivě 300 Kč jako náklady uplatnění práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 cit. zák., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.), tj. celkem 1 850 Kč, 2 825 Kč a 5 047 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění stanovila v prvním případě do 30 dnů od doručení výzvy, v dalších dvou případech do 60 dnů. Zásilky byly žalovanému jako doporučené pod podacími čísly [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] odeslány vždy v den vyhotovení výzev, přičemž dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se má za to, že zásilky došly žalovanému třetí pracovní den poté, tj. v pondělí dne 28. 1. 2020, 24. 8. 2020 a 8. 2. 2020. V prvním případě 30-i denní lhůta k plnění stanovená žalobkyní pak uplynula 29. 2. 2020, resp. v pondělí 2. 3. 2020, ve druhém a třetím případě 60-i denní lhůta uplynula 23. 10. 2020 a 9. 4. 2021. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž žalobkyni soud přisoudil nejen částky příspěvků a nákladů na uplatnění (1 856 Kč, 2 825 Kč a 5 047 Kč), ale dle § 1968 a § 1970 o. z. i úrok z prodlení z těchto částek ode dnů následujících po splatnosti stanovené ve výzvách (což by bylo k 3. 3. 2020, 24. 10. 2020 a 10. 4. 2020), resp. ode dnů určených žalobkyní, tj. od pozdějších dat uvedených žalobkyní v žalobě (které soud nemůže přesáhnout ve prospěch žalobkyně a v neprospěch žalovaného, jak vyplývá z § 153 odst. 2 o. s. ř.), ve výši dle aktuální úpravy repo sazby stanovené ČNB k 1. dni prodlení žalovaného – v prvním případě 10%, v druhém a třetím případě 8,25% (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří soudní poplatek 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 1 089 Kč Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč (celkem 600 Kč), dále o 300 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba – vždy po 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 189 Kč (0,21 x 600 + 300)). Důvod pro aplikace § 14b AT ohledně opakovaných návrhů shodné žalobkyně soud shledal s přihlédnutím k podobným věcem řešeným zdejším soudem (např. 6 C 38/2022, 6 C 46/2022, 10 C 53/2022, 10 C 59/2022, 5 C 20/2022, 5 C 22/2022 atd.). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný aktivně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.